Archiv pro rubriku: Cyklotrasy

Informační zastavení č. 33 Branky – historie zámku

Branky jsou poprvé v pramenech připomínány roku 1270, vznikly však pravděpodobně již dříve a jejich jméno se také mohlo odkazovat na existenci vojenské hlídky při zemské bráně. Již první majitelé obce užívali predikátu „z Branek“ a sídlili buď na tvrzi stávající na místě dnešního tzv. Starého zámku, či na nedaleké lokalitě Kopec. Jedním z majitelů bráneckého manství byl i rytíř Jan Žernovský ze Žernoví, pohřbený ve valašskomeziříčského kostele Nejsvětější Trojice, který dle pověsti založil jako dík za svou zázračnou záchranu bílou holubicí (Duchem svatým).
Barokní zámek v centru obce byl vybudován počátkem 18. století, v historizujícím stylu pak přestavěn v 80. letech 19. století. Na zámeckou budovu navazuje přírodně-krajinářský park. Nedaleký farní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie byl vystavěn v klasicistním stylu v 80. letech 18. století, před západní fasádou jeho lodi stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1734. Součástí areálu kostela je dále i patrová fara z roku 1791 a kamenný krucifix z poloviny 19. století.

Informační zastavení č. 33 Branky – historie zámku

Informační zastavení č. 42 Valašské Meziříčí – historie města

Město na soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy se poprvé připomíná roku 1297, o dva roky později je poprvé v pramenech zmínka o sousedním Krásnu. Zatímco historické centrum Krásna padlo v 70.–80. letech 20. století za oběť asanaci a k posledním pozůstatkům jeho zašlé slávy patří renesanční budova bývalé radnice, kostelík sv. Jakuba, empírový zámek Kinských či soubor barokních soch, středověký půdorys jádra Valašského Meziříčí zůstal zachován. Soubor raně novověkých měšťanských domů na náměstí a v přilehlých ulicích, žerotínský zámek, farní kostel, ale i historizující budovy zdejších školských zařízení či ryze moderní funkcionalistické domy, ty všechny připomínají dávnou historii dvouměstí, které kráčelo dějinami bok a boku až do roku 1924, kdy se Krásno stalo součástí Valašského Meziříčí. Vzniklo tak největší město na tehdejším Valašsku, kde se intenzivně rozvíjel průmysl, kvetl obchod, kultura i školství – a nejinak je tomu v současnosti.

Informační zastavení č. 42 Valašské Meziříčí – historie města

Informační zastavení č. 41 Perná

Název obce Perná je odvozován od původního názvu blízkého potoka, odkazujícího na tok s „pernou“, tedy divokou, prudkou vodou. Obec se v pramenech poprvé připomíná v polovině 14. století, historie zdejšího osídlení je však mnohem starší a má jistou souvislost s těšínitovým (vyvřelina) lomem na okraji obce. Archeologickými nálezy je zde doloženo kontinuální osídlení již od poloviny 12. století, resp. pozůstatky středověkého opevněného sídla (zbytky zdiva, val a keramické střepy). Zde nalezené popelnice kultury lidu popelnicových polí pak ukazují na osídlení zdejšího kraje již v pozdní době bronzové (1300–800 př. n. l.).
V centru obce se nalézá kaplička sv. Floriána ze 30. let 19. století. Na východním okraji obce stojí za povšimnutí památkově chráněný objekt božích muk se soškou Panny Marie, vystavěný po roce 1800. Tato boží muka jsou ojedinělou památkou na soubor drobných sakrálních objektů, které na svém panství v letech 1800–1826 nechal vystavět tehdejší držitel Lešné, hrabě Beess.

Informační zastavení č. 41 Perná

Informační zastavení č. 40 Oznice – památné lípy

Významnou dominantou obce jsou tyto tři lípy s drobnou sakrální památkou. Protože obec nemá kostel a formálně patří tam, kde je to (pěšky) do kostela nejblíž, to je do Branek, schází se po léta věřící u příležitosti církevních svátků u těchto tří památných lip. Rovněž se zde konají i svatby. Vydáme-li se po červené značce na východ, narazíme po asi 1,5 kilometru na pomník rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. Pomník zde byl instalován v roce 1898 u příležitosti 50. výročí panování Františka Josefa I. na připomínku jeho pobytu zde v roce 1897, kdy z pozorovatelny tady zřízené řídil manévry rakouské armády zasahující až k Příboru.
Lípy jsou vyhlášené památnými stromy a kuriózní je, že stojí ve skutečnosti na úplném konci katastru Police, jež dosahuje až sem.

Informační zastavení č. 40 Oznice – památné lípy

Informační zastavení č. 39 Oznice – zvonice

Památkově chráněná zvonice na Oznici je neobvyklá především dvěma zvony, z nichž jeden je datován rokem 1737. Na horském hřebeni Na Pasekách mezi Oznicí a Brankami se nachází pomník císaře Františka Josefa I. Pomník byl vystavěn na místě, odkud císař sledoval vojenské manévry v roce 1898.
Jiný z pomníčků, v lokalitě U Lipky, připomíná místo setkávání zdejšího hajného Františka Redla s budoucím prvním československým prezidentem T. G. Masarykem v létě roku 1905. V místě jejich schůzek hajný lípu zasadil až později, pomník samotný zde byl odhalen roku 1997.
Kouzlu dávné pasekářské kolonizace, která stojí za znovuosídlením Oznice, podlehnete při pěších i cyklistických toulkách po hřebenech okolních kopců, ať už směrem na Lázy, nebo nedalekou Mikulůvku. Jednotlivé paseky, vznikající od 17. století vydělováním z původních usedlostí, odtud budete mít jako na dlani.

Informační zastavení č. 39 Oznice – zvonice

Informační zastavení č. 38 Oznice – centrum obce

Ves Oznice byla pravděpodobně založena ve 13. či 14. století jako součást léna nedalekého hradu Arnoltovice nad Poličnou. V pramenech se o ní objevují poslední zmínky v 16. století, poté zanikla. Znovu osídlena byla až v 17. století v souvislosti s pasekářskou kolonizací zdejšího kraje a pojmenována byla nikoliv jako Oznice, ale Nová Ves (Neudorf).
Ač se obyvatelé jak původní vsi Oznice, tak nově osazené Nové Vsi živili většinu svých dějin zemědělstvím, v 19. století se zde nebývale rozmohla i domácká výroba, především vyplétaných sedadel a opěradel pro továrny na ohýbaný nábytek na Vsetíně.
V lese nad obcí se nachází zahloubený partyzánský bunkr s pamětní deskou připomínající zde padlého partyzána Augustina Bártka – jeho jméno figuruje spolu se jmény dalších padlých partyzánů, Ivana Snitka a Alexandra Jursanova, i na pomníku u budovy obecního úřadu v centru obce.

Informační zastavení č. 38 Oznice – centrum obce

Informační zastavení č. 37 Poličná – historie tvrz Arnoltovice

Ve 13. století byla vedle Poličné založena nová vesnice půdorysu lesních lánových vsí. Pojmenována byla dle hradu Arnoltovice, postaveného na kopci Junákov, severně nad dnešní Poličnou. Arnoltovický hrad byl centrem lenního statku, k němuž původně patřilo například i město (Valašské) Meziříčí. Po jeho zániku se léno začalo nazývat dle Meziříčí.
Hrad byl postaven snad na přelomu 13. a 14. století jako správní centrum majetku olomouckého biskupství na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy.
Z původně zděného biskupského hrádku jsou dnes v terénu patrné zbytky valů a příkopů, terénní útvary hradního jádra a předhradí s pozůstatky opevnění, avšak již bez jakýchkoliv viditelných pozůstatků zdí. Kamenné zdivo hradu bylo údajně využito i ke stavbě valašskomeziříčského zámku Kinských. Celý hradní vršek je dnes v soukromém vlastnictví a není veřejnosti přístupný.

Informační zastavení č. 37 Poličná – historie tvrz Arnoltovice

Informační zastavení č. 36 Poličná – historie obce a pomník TGM na Píškové

Na katastru již ve středověku založené obce Poličná dříve existovaly vsi Radslavova Lhota (památkou na ni je dodnes dvůr Vystrkov) a Pešíkova Lhota, které zanikly v 15. století, název Poličná se v historických pramenech poprvé objevuje koncem 14. století.
V části obce zvané Na Kotlině stála od 90. let 19. století zděná kaple Panny Marie, která nahradila původní prostý obrázek. V roce 1940 musela být zbořena a na jejím místě byla postavena kaple nová, dle plánů architekta Josefa Místeckého. Ten si v Poličnou vybral pro svůj nový domov, když si zde v polovině 30. let 20. století postavil v lokalitě u Revíru funkcionalistickou vilu. Ne nedalekém hřebeni, v sedle Píšková, stojí drobný pomníček, připomínající místo, které rád navštěvoval v té době teprve budoucí první československý prezident, T. G. Masaryk, jehož památku zde takto zvěčnili obyvatelé Poličné.

Informační zastavení č. 36 Poličná – historie obce a pomník TGM na Píškové

Informační zastavení č. 35 Lhota u Choryně

Název obce Lhota u Choryně odkazuje, stejně jako v případě celé řady vesnic stejného názvu v České republice, k jejímu vzniku v době vrcholné kolonizace. Je odvozen od slova lhóta, čili lhůta, po kterou byli obyvatelé obce osvobozeni od placení daní. Ač se přídomek Lhoty u Choryně v průběhu staletí měnil (např. Mikulášova, Prostřední), obec vždy patřila k choryňskému lénu. Jihozápadně od Lhoty u Choryně, na kopci Vystrkovská Strážka, se nacházela koncem 14. století poprvé připomínaná ves Drozdova Lhota, která v 17. století zpustla a na jejím místě zůstal do dnešních dní jen dvůr Vystrkov (nebo též Lhotsko, Lhotský dvůr). Statek prošel v 1. polovině 19. století kompletní rekonstrukcí, socialistické hospodaření po roce 1948 jej však počátkem 80. let přivedlo k vydání demoličního výměru. Pro nedostatek financí od něj bylo upuštěno, zdevastovaný statek se dostal do soukromého vlastnictví, je postupně rekonstruován a zaměřuje se nyní především na chov koní, agroturistiku a environmentální programy. Nedaleko od farmy se nachází oblíbené lokální poutní místo – kamenný krucifix z roku 1931.
V horní části obce nalezneme kapli Panny Marie z poloviny 19. století, uprostřed obce pak kamenný kříž.

Informační zastavení č. 35 Lhota u Choryně

Informační zastavení č. 34 Juřinka – historie obce a kaple

Původní název obce, který se objevuje od 14. století v pramenech ve tvaru Jiřího, Juřina či Juřinova Lhota, odkazuje na založení obce v době vrcholné středověké kolonizace (a prominutí daní, tzv. lhůty, v určitém časovém období po jejím založení). Od roku 1976 je součástí Valašského Meziříčí.
Jednou z nejvýraznějších dominant obce je kaplička, jejíž dějiny se začaly psát počátkem 30. let 20. století. Tehdy se o její stavbu zasadili především místní občané, ruku k dílu však přiložili i „přespolní“. O interiérové vybavení se například postarali mistři a studenti proslulé Odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kteří vytvořili oltář Neposkvrněného početí Panny Marie, páter Kavan, taktéž z Valašského Meziříčí, nechal na své náklady pro kapli odlít zvon.
Na katastru obce se nachází oblíbené letiště Valašského leteckého klubu, využívané k létání s rádiem řízenými (RC) modely letadel.

Informační zastavení č. 34 Juřinka – historie obce a kaple