Archiv pro rubriku: Cyklotrasy

Informační zastavení č. 33 BRANKY

Branky leží na rozhraní Podbeskydské pahorkatiny a severního okraje Hostýnských vrchů. Hlavním tokem je Loučka.

Historie obce

Jedná se o jednu z mála obcí okresu Vsetín, u které je alespoň přibližně známo datum jejího vzniku. Branky se mlýnem se připomínají jako nově založená ves poprvé roku 1270. V raném novověku patřila mezi největší sídla na Valašsku vůbec. Název obce Branky je patrně odvozen od osobního jména a znamená „ves Brankova”, spíše než od slova brána.

Poměrně veliké léno bylo ve své historii majetkem vesměs drobné moravské šlechty. Koncem 14. stol. byly i s dvorem součástí Arnoltovického léna (sídelní tvrz v nynější Poličné), které měli v držení rytíři z Bělé a později olomoucké biskupství. Mezi držitele Branek patřily i významné české rody – v r. 1629 to byl František Zdeněk Lev z Rožmitálu, v r. 1855 byl držitelem panství Heřman sv. pán z Pillersdorfu. Sídlem šlechty na braneckém panství byl v dřívějších dobách dvůr a tvrz, která však kolem r. 1620 zanikla. Historie zaznamenává při panském braneckém dvoře palírnu a potašárnu, pivovar či továrnu na dřevěné zboží – zápalky a násady.

Významné stavby

Zámek stojící ve středu obce byl vybudován počátkem 18. století za Locknerů z Lockenau. V 80. letech 19. stol. byl pak přestavěn v historizujícím stylu. Na zámeckou budovu navazuje přírodně-krajinářský park. Nedaleko zámku se nachází dominanta obce – farní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie dokončený v r. 1787. U kostela nalezneme sochu sv. Jana Nepomuckého, na jejímž podstavci je vyobrazen znak a iniciály Maxmiliána Locknera z Lockenau a letopočet 1734, dále pak kamenný kříž z roku 1850. Nedaleko se nachází škola postavená roku 1818. Dalšími kulturními památkami obce jsou: pomník obětem 1. světové války a pomník partyzánů u hřbitova, kamenný kříž na hřbitově, kamenný kříž ve středu obce, socha sv. Jana Sarkandra u Dolního Dvora a pomník císaře Františka Josefa nacházející se v lese.

Obr. Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie – klasicistní jednolodní stavba se čtyřbokou sakristií a věží, ve které se nachází zvon s reliéfem Madony a sv. Floriána. Foto J. Husák, 2018

Příroda

V Obci se rovněž nachází řada přírodně hodnotných lokalit. Významné jsou bezmála dvoukilometrové meandry potoku Loučka mezi Brankami a Poličnou. Významný je zde výskyt korýšů a ptactva – hnízdí zde chráněný ledňáček říční, který obývá čisté řeky s vodorovnými stěnami umožňujícími vyhrabání hnízdní nory. Entomologicky významný je Modrý rybníček a Rybníček za farmou, které jsou též refugiem obojživelníků.

Na svahu nad silnicí do Kladerub, ale i jinde v obci, najdeme přírodně zachovalejší suché loučky s teplomilnými a suchomilnými druhy, které z okolní zemědělské krajiny téměř vymizely. Roste zde např. mateřídouška, devaterník, violka srstnatá, ostřice jarní a jiné. Zajímavější druhy se vyskytují též v listnatých lesích a jejich okolí. Nalezneme zde prstnatec Fuchsův, orlíček planý, všechny tři druhy kyčelnic (k. žláznatou, k. cibulkonosnou, k. devítilistou), zapalici žluťuchovitou či kapraď rezavou. Přestože je přírodě blízká vegetace v okolí obce silně redukovaná – omezuje se na zbytky mezí s porosty starých ovocných stromů a keřů – vytváří příjemný přírodní rámec.

K pozoruhodnostem obce patří park zřízený v 80. letech 19. století v anglickém stylu. S ohledem na vzácné dřeviny (břestovec jižní, jasan ztepilý, dřezovec trojtrnný aj.) je dnes kulturní památkou.

V obci se též nachází řada pozoruhodných stromů, z nichž některé byly vyhlášeny za stromy památné. Většinu z nich bychom našli v místní části zvané Dolní Dvůr. Roste zde například skupinu čtyř vzrostlých jilmů habrolistých – jedná se o vůbec největší jilmy na Valašskomeziříčsku s obvodem kmenů dosahujícím až 470 cm a stářím 170 let. Na levém břehu toku Loučka roste památný dvousetletý dub letní, který je druhým nejmohutnějším dubem v povodí Loučky. Další stoletý dub letní pak nalezneme nedaleko vlakového nádraží.

Významné osobnosti

Významně se do kulturní historie Branek zapsal filolog a germanista Antonín Kašík svým dílem a studiemi valašských nářečí (1876-1915). Ze současnosti pak nelze pominout dramaturga a filmového scénáristu Jiřího Křižana (1941-2010), který zde žil na sklonku svého života.

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Místopisný průvodce – Mistopisy.cz (Místopisný seznam obcí České republiky) – Branky [online], [cit. 16. 6. 2018]. Dostupné z <https://www.mistopisy.cz/pruvodce/obec/9686/branky/>

Územní plán Branky část II. Odůvodnění [online], [cit. 16. 6. 2018]. Dostupné z <http://www.obecbranky.cz/file.php?nid=9966&oid=3517483>

 

 

Informační zastavení č. 42 VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ

Valašské Meziříčí je jednou z bran do Beskyd. Město, jak už jeho název napovídá, leží na soutoku dvou řek – Rožnovské a Vsetínské Bečvy, mezi Vsetínskými vrchy, Hostýnskými vrchy a Podbeskydskou pahorkatinou ve Valašskomeziříčské kotlině. Obsahuje katastry Hrachovec, Bynina, Juřinka, Lhota a Podlesí.

Historie

Poprvé se Val. Meziříčí připomíná v r. 1297, kdy se hovoří o „Vrši z Meziříčí. O dva roky později je poprvé v pramenech zmínka o sousedním Krásnu. Krásno nad Bečvou leží na pravém břehu Bečvy Rožnovské a k Meziříčí bylo připojeno v r. 1924. Obě obce mívaly stejnou vrchnost, kvetl v nich obchod a řemesla, ale ničily je války, morové epidemie a požáry. Významnou šlechtou zde byli Žerotínové, kteří nad Bečvou vybudovali renesanční zámek, jenž je v současné době jednou z nejrozsáhlejších kulturních památek v okrese.

Městem je pak Valašské Meziříčí nazýváno od r. 1377. Ve své době bylo největším městem na tehdejším Valašsku, kde se s postupem času intenzivně rozvíjel průmysl, kvetl obchod, kultura i školství – a nejinak je tomu v současnosti. Město je svou polohou významnou křižovatkou, v letech 1850-1960 bylo proto sídlem okresního úřadu a jiných významných institucí.

I když pro část obyvatel bylo nadále důležitým zdrojem obživy zemědělství, většina z nich se živila řemeslem. Největší význam zde mělo v 16. stol. soukenictví – sukna odtud byla dodávána až na královský dvůr v Budíně. Ve městě působila též řada dalších cechů – hrnčířský, kloboučnický, kožešnický, kovářský, krejčovský hodinářský a další.

Zatímco ve 2. pol. 19. stol. vznikaly v Krásně průmyslové podniky, sklárny, továrny na hospodářské stroje, výroba kůží, textilu, keramiky, klobouků atd., byly v Meziříčí zřizovány střední a průmyslové školy.

V roce 1863 přišel do Meziříčí advokát dr. Alois Mikyška. Jeho veřejná a politická práce ovlivňovala čtyřicet let veškeré dění města a celého Valašska. V r. 1871 bylo založeno gymnázium, o tři roky později byla zřízena odborná škola pro zpracování dřeva. Jistou zvláštností v meziříčském školství bylo dívčí gymnázium. V r. 1908 založil Rudolf Schlattauer první gobelínovou školu u nás. Dnes se jmenuje Moravská gobelínová manufaktura. Velký význam hospodářský, kulturní a společenský měly pro život města a celého Valašska také tiskárny. Jako sídlo prvních českých škol na severovýchodní Moravě, řady spolků a muzea bývalo Valašské Meziříčí nazýváno „Valašskými Athénami.

Významné stavby

Historické centrum Krásna padlo v 70. letech 20. století za oběť asanaci a k posledním pozůstatkům jeho zašlé slávy patří renesanční budova bývalé Krásenské radnice z roku 1850, kostelík sv. Jakuba, empírový zámek Kinských či soubor barokních soch. Středověký půdorys jádra Valašského Meziříčí však zůstal zachován.

Na Stínadlech, odkud je pěkný pohled na město, stojí tři významné stavby – secesní budova Základní školy pro sluchově postižené z roku 1910 pochází z dílny architektů Rybky a Papeže, jež je stejně jako budova místního gymnázia postavená v historizujícím slohu, podle návrhu architekta Grušky. U budovy stojí busta F. Palackého od sochaře Ambrože Špetíka. Nejstarší hvězdárna na Moravě z dílny architekta Zdeňka Plesníka byla veřejnosti otevřena roku 1955. V sousedství stojí dřevěná Ballnerova hvězdárna z roku 1929. Náměstí i s přilehlými ulicemi je torzem někdejšího původně středověkého města. Toto území je ohraničeno dnes již neexistujícími městskými hradbami a je vyhlášeno městskou památkovou zónou. Budova radnice pochází z r. 1677, od r. 1850 v ní bylo sídlo okresního úřadu a soudu. Celkem tu stojí 46 měšťanských domů zapsaných do ústředního seznamu nemovitých kulturních památek. Nejhodnotnější je zachovalý měšťanský Dům u dvanácti apoštolů s figurální výzdobou fasády pochází z roku 1598. Náměstí zdobí ranně barokní kamenný sloup s plastikou Panny Marie z let 1670-1680, na jižní straně je socha sv. Floriána, jednou z nejvýznamnějších kulturních památek je farním kostelem Nanebevzetí P. Marie na Křížkovského ulici, jež uchovává svědectví o stavebním vývoji od 14. do 20. století. Na jednom z nedalekých měšťanských domů je umístěna pamětní deska připomínající, že zde v letech 1615-1625 bydlel evangelický kazatel Jiří Třanovský. Další z pamětních desek, zejména se jmény obětí 2. světové války, nalezneme např. na budově radnice v Krásně, na budově sokolovny, budově železniční stanice, v budově gymnázia, střední průmyslové školy stavební a další.

Nejrozsáhlejší stavbou svého druhu v širokém okolí je zámek Žerotínů. Stavbu započal Jan z Perštějna roku 1538. Původně renesanční zámek byl v 18. stol. barokně upraven. Do roku 1815 patřil Žerotínům, pak rodu Kinských, který ho prodal rakouskému státu. V letech 1855-1910 zde byla ženská trestnice. V nedávné době prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí a nyní je sídlem kulturních institucí města.

Zámek Kinských byl původně správní budovou z roku 1730, roku 1854 přestavěn na empírový zámek, obklopený parkem anglického typu s řadou domácích a exotických dřevin a chráněných druhů květeny. Od roku 1949 je sídlem muzea, dnes Muzea regionu Valašsko, ve kterém můžete navštívit řadu stálých expozic, výstav či environmentální centrum ekologické výchovy. Muzeu náleží též kostel Nejsvětější Trojice z konce 16. stol., ke kterému byla v 18. stol. přistavěna dřevěná loď s ochozem v lidovém stylu. Dnes je v něm umístěno lapidárium renesančních a barokních soch.

Na území města je několik pomníků – jmenujme např. pomník zraněných vojáků v bitvě u Slavkova, kteří zemřeli ve valašskomeziříčském vojenském lazaretu, v parku Abácie odhalený roku 1899, pomník T. G. Masaryka v parku Botanika. Na Helštýně nalezneme památník osvobození vážící se k 2. světové válce z roku 1946 autorů J. Místeckého a J. Hlaváče, odkud je krásná vyhlídka na město.

Významné osobnosti

K významným osobnostem spojeným s Valašským Meziříčím patří první československý prezident T. G. Masaryk, spisovatelé Metoděj Jahn a Miloš Jirko, autor významného evangelického zpěvníku Cithara sanctorum Jiří Třanovský, hudební skladatel J. N. Polášek, operní režisér Václav Kašlík, filmový režisér Vojtěch Jasný, herci Radoslav Brzobohatý a František Hanus, výtvarníci bratři Jaroňkové, Jožka Baruch, Jožka Antek, architekti Václav Hilský, Richard Podzemný a Antonín Tenzer, vědečtí pracovníci Václav Dědina a Alois Zátopek, ale i sportovci, olympionici Josef Pagáč, Bohuslav Mořskovský, Stanislav Indruch, Jiří Dadák, Zdeňka Dorňáková a další.

Obr. Mezi nejvýznamnější památky Valašského Meziříčí patří kostel Nanebevzetí P. Marie a zámek Žerotínů, pod kterými protéká Rožnovská Bečva. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Dvorský, M. et al., 2007: Přírodou a historií Valašskomeziříčska po naučných stezkách. Český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí, 66 s.

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Valašské Meziříčí – oficiální stránky [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz>

Informační zastavení č. 41 PERNÁ

Perná je spolu s Jasenicí, Lhotkou nad Bečvou, Mštěnovicemi, Příluky a Vysokou místní částí obce Lešná.

Historie obce

Název obce Perná je odvozen od původního názvu blízkého potoka s „pernou“, tedy divokou, prudkou vodou. Obec se poprvé připomíná roku 1355 a později se stává součástí Lešenského panství. Perná byla převážně zemědělskou obcí.

Archeologickými nálezy je zde doloženo kontinuální osídlení již od poloviny 12. století. Bylo zde zachyceno osídlení z pozdní doby bronzové a pozůstatky středověkého opevněného sídla – val, zbytky zdiva, zásobnicové jámy a nálezy železných předmětů a keramiky rámcově datovatelné od poloviny 13. stol.

Tvrziště se nachází na východním okraji obce Perná, na výrazné terénní terase narušené menším, již delší čas nepoužívaným lomem. Kdo nemá o místě tvrze žádné informace, projde kolem zcela bez povšimnutí. Jeho existence je však s jistotou potvrzena archeologickým výzkumem ze sedmdesátých let minulého století. Výzkum odkryl několik staveb a kamenné základy, navíc i starší osídlení. Samotná tvrz měla snad jednoduché utváření v podobě centrálního pahorku jádra obklopeného půlkruhem příkopů na nejméně chráněné straně. Severní a částečně západní strana pak byla chráněna krátkým, ale strmějším svahem.

Významné stavby

Ve středu obce stojí kaple sv. Floriána z roku 1833. Na východním okraji obce nalezneme památkově chráněná boží muka se soškou Panny Marie, která ne svém panství nechal v letech 1800-1826 vystavět tehdejší držitel Lešné, hrabě Beess.

Příroda

Na vyvýšeném východním okraji obce se dříve nacházel těšínitový lom. Z mineralogického hlediska si v prostoru moravských Karpat zaslouží pozornost právě lokality vázané na průniky vulkanických hornin skrze flyšové příkrovy. Horniny těšínitové asociace jsou typické pro oblast Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. V podbeskydské vulkanické oblasti se nachází pruh žilných a výlevných magmatitů začínající u Hranic na Moravě a pokračující přes Těšín do Polska. Těšínit je velmi dekorativní horninou – světlé živce spolu s tmavými krystaly amfibolu tvoří hezký celek. Název pochází podle místa výskytu v okolí Těšína.

V okolí Perné se dnes nacházejí přírodně nejcennější listnaté lesy této oblasti. V okolí Bučí roste vzácná orchidej prosvětlených listnatých lesů – vstavač bledý, který kvete již v dubnu, ještě před olistěním stromů, žlutými květy. Tato bohatá populace navazuje na obdobnou populaci za hranicemi vsetínského okresu směrem k Petřkovické hůrce. Z dalších vzácnějších rostlin se vyskytuje voskovka menší či černýš rolní. V okolí Vysoké a Perné byl zjištěn vzácný křeček polní, jehož početnost se v 80. letech 20. století u nás natolik snížila, že mnohde vymizel. Ze vzácnějších druhů ptáků zemědělské krajiny se vyskytuje např. bramborníček černohlavý. Koncem 80. let u osady Bučí několikrát hnízdil strnad zahradní, což bylo poslední známé hnízdiště tohoto kriticky ohroženého druhu na území okresu Vsetín. Z dalších vzácnějších druhů se vyskytuje žluva hajní, krutihlav obecný, cvrčilka zelená či strakapoud malý.

Obr. Perná – pohled na Velký a Malý Choryňský rybník. Foto J. Husák, 2018

Obr. Příroda v Perné. Foto: J. Husák, 2018.

 

 

Literatura a zdroje

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

BioLib – Biological Library (Křeček polní – Cricetus cricetus) [online], [cit. 6. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.biolib.cz/cz/taxon/id20687/>

Hruban, R. (2013): Nerosty vulkanických hornin [online], [cit. 5. 7. 2018]. Dostupné z <http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/mineralogie/vulkanity/#more-937>

Řezáč, R., Štěpánek, J., P., 2006: Tvrz Perná [online], [cit. 5. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.hrady.cz/index.php?OID=4171&PARAM=11&tid=10554&pos=800>

 

Informační zastavení č. 40 OZNICE – PAMÁTNÉ LÍPY

Na hřebeni Hostýnských vrchů, na rozhraní mezi Oznicí a obcí Branky, se nachází skupina lip srdčitých, jejichž stáří je odhadováno na bezmála dvě stě let. Mezi těmito třemi lípami se krčí boží muka se soškou Panny Marie. Jelikož nemá Oznice vlastní kostel, schází se po léta věřící u příležitostí církevních svátků právě zde.

Lípa srdčitá, nebo též malolistá, je dosti hojný a známý listnáč, který si pro své vlastnosti vysloužil označení „národní strom”. Běžná je v listnatých a smíšených lesích, vídat ji můžeme zejména v městských parcích a stromořadích, kde její koruny majestátně zkrášlují své okolí. Lípa malolistá je ceněna zejména pro své léčivé vlastnosti. Výborné účinky na lidské zdraví má lipový květ, který se sbírá v červnu, nejlépe ihned po rozkvětu, za suchého a slunečného počasí. Po usušení se používá k přípravě čaje, který se užívá zejména při nachlazení, horečkách, nemocech trávícího a močového ústrojí nebo při špatné funkci žlučníku. Výborný je jak jednodruhový, tak ve směsi – například s květem černého bezu. V léčitelství se však používá také kůra či listy stromu. Měkké lipové dřevo se pro své vlastnosti využívá v řezbářství. Slouží k výrobě soch, v minulosti sloužilo také ke zhotovování střevíců či kadlubů na skladování obilnin.

Na území obce je však známo hned několik pozoruhodných velkých stromů. Další velká lípa se nachází „U Zetků”, nejvýznačnějšími stromy jsou dub a lípa, rostoucí „U Urbanů”. Další větší lípy rostou v lokalitě „U Lipky”, v západní části obce roste krásný solitérní jasan.

O přírodě a dalších významných památkách v okolí obce pojednávají zastavení č. 38 a 39.

Obr. Boží muka se soškou panny Marie v Oznici obklopená třemi statnými lípami. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Oznice – oficiální stránky obce [online], [cit. 14. 7. 2018]. Dostupné z < http://www.oznice.cz/>

Informační zastavení č. 39 OZNICE – ZVONICE

Památkově chráněná zvonice na Oznici je neobvyklá především dvěma zvony, z nichž jeden je datován rokem 1737. Dřevěná zvonička stojí vedle svatostánku Českobratrské církve evangelické. Odtud se nabízí jeden z nejkrásnějších pohledů na místní okolí – podlouhlý lesnatý kopec Stanišová, Radhošť, Vrchhůru, Klenov i část hlavního hřebene Vsetínských vrchů kolem Vsackého Cábu. O dalších významných památkách a historii obce pojednávají zastavení č. 38 a 40.

Obr. Zvonice na Oznici je neobvyklá především umístěním dvou zvonů. Foto J. Husák, 2018

Příroda

Ze vzácnějších druhů květeny se v okolí Oznice vyskytuje např. lilie zlatohlavá, na vlhké louce u potoka Oznička mečík střechovitý. V místní části Crhová můžeme natrefit na vemeník dvoulistý či prstnatec Fuchsův. V listnatých lesích v okolí osad „U Plšků” a „Na Potoce” můžeme nalézt kyčelnici žláznatou. Mykologicky zajímavější lokality se nacházejí v listnatých lesích a smíšených porostech s bukem a dubem. Ze vzácnějších druhů hub byly zaregistrovány např. síťkovec dubový a křemenáč dubový. Ze vzácných lesních druhů ptáků se vyskytuje čáp černý, krkavec velký a kos horský. Z dalších druhů na jižní straně pod Čarabovskou hnízdí chřástal polní, v západní části obce též křepelka polní. Téměř u všech křovin hnízdí ťuhýk obecný, u vodních toků pak cvrčilka říční. Na Ozničce můžeme spatřit skorce vodního či ledňáčka říčního. Z plazů se vyskytují běžné druhy jako užovka obojková, slepýš křehký a ještěrka živorodá. Z obojživelníků skokan hnědý a ropucha obecná, vzácně i kuňka žlutobřichá.

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Oznice – oficiální stránky obce [online], [cit. 14. 7. 2018]. Dostupné z < http://www.oznice.cz/>

Informační zastavení č. 38 OZNICE – CENTRUM OBCE

Oznice leží na severovýchodním okraji Hostýnských vrchů, podél potoka Oznička. Na okolních kopcích nedaleko obce nalezneme rozptýlenou zástavbu pasekářských usedlostí, ojediněle se zde nacházejí dřevěné stavby s tradiční architekturou.

Historie

Historie vsi se váže k roku 1376, kdy se dochovaly první písemné zprávy o obci. Její název patrně odkazuje na spojení „ves lidí Oznových”. Ves Oznice byla pravděpodobně založena ve 13. či 14. století jako součást arnoltovického léna. O Oznici se mluví ještě počátkem 16. století, poté zanikla. Znovu osídlena byla až v 17. století jako „Nová ves”. Hlavní obživou obyvatel bylo obdělávání půdy a chov dobytka. Oznice patřila vůbec k nejchudším valašským obcím. Obyvatelé si přivydělávali pletením metel a výrobou valašské obuvi – krpců, trakařů, saní, dřevěného nářadí aj. V 19. století se zde nebývale rozmohla i domácká výroba, především vyplétaných sedadel a opěradel pro továrny na ohýbaný nábytek na Vsetíně.

Významné stavby

Jako památka je chráněna dřevěná zvonice se dvěma zvony, z nichž jeden pochází z roku 1737. Zvonici se podrobněji věnuje zastavení č. 39. Při silnici poblíž budovy obecního úřadu je kamenný kříž z roku 1906. Při horském hřebenu na hranici Oznice a Branek nalezneme pomník císaře Františka Josefa I. s nápisem „Kaiser Frnaz Josefs – Höhe 1898 vybudovaný na paměť přítomnosti panovníka při císařských manévrech.

Setkání oznického hajného Františka Redla s T. G. Masarykem v roce 1905 připomíná památník jižně od Píškové v lokalitě „U lipky”. Při svých pobytech na „Žabárně” poblíž Brňova podnikal Masaryk vycházky do okolí, na tomto místě pak často sedával. Na pomníku nalezneme text: „U Lipky – cíl vycházek setkávání T. G. Masaryka s Fr. Redlem, 1905. Masarykova dělnická akademie Vsetín, obec Oznice, 1997. V sedle Píšková se nachází kamenný pomník T. G. Masaryka s textem: „Prezidentu osvoboditeli dr. T. G. Masarykovi, který zde sedával v roce 1907-1912 jako valašský poslanec, vděční občané. 14. 9. 1946. V Poličné. Pomník byl vybudován roku 1950 ke 100. výročí Masarykova narození. Pomníček na Píškové zde přečkal jak 50. léta tak i období normalizace po roce 1968.

U budovy obecního úřadu se nachází pomník partyzánů A. Bártka, I. Snitka a A. Jursanova. Pamětní deska Augustina Bártka (1926-1945) se nachází také u partyzánského bunkru v lese nad vsí, kde padl. Za svou bojovou činnost mu v roce 1947 udělil president Československé republiky Edvard Beneš „Československý válečný kříž 1939. Zahloubený partyzánský bunkr s dřevěnými stěnami i střechou, krytou lepenkou, je situován v zalesněném svahu severně od obce. Tento historický doklad odboje za druhé světové války v regionu je dnes kulturní památkou.

O přírodě a dalších významných památkách v okolí obce pojednávají zastavení č. 39 a 40.

Obr. Oznice – pohled do okolí. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Oznice – oficiální stránky obce [online], [cit. 14. 7. 2018]. Dostupné z < http://www.oznice.cz/>

Památkový katalog – Partyzánský bunkr [online], [cit. 14. 7. 2018]. Dostupné z <http://pamatkovykatalog.cz/?presenter=ElementsResults&action=element&element=12813119>

Informační zastavení č. 37 POLIČNÁ – BRAŽISKA

Na levém údolním svahu Vsetínské Bečvy v Hošťálkovské vrchovině (nejvýchodnějším výběžku Hostýnských vrchů) se nachází oblast zvaná Bražiska. Název lokality je zkomoleninou pojmenování kamenných prahů v řece Bečvě, kterým se na Valašsku říkávalo „pražiska”.  Nalezneme zde chráněné území – stejnojmennou přírodní památku. Chráněná oblast se nachází na katastrech obcí Jarcová a Poličná.

Lokalita patří ke geomorfologickým i geologickým zajímavostem. V korytě Vsetínské Bečvy nalezneme vodní erozí odkryté křivské vrstvy z období eocénu (třetihor). Pozornost poutají především houževnaté pískovcové lavice, které místy vyčnívají nad vodní hladinu v podobě zubatě členěných skalních prahů s drobnými peřejemi. Jsou zde také patrné četné aktivní drobné sesuvy. Lokalita má zásadní význam pro geologické poznání oblasti.

Na počátku 18. století farář Jan Jiří Středovský zaznamenal zprávy o výskytu drahých kovů na východní Moravě. Jeden z jeho zápisů se týká právě stráně Bražiska. Pověst vypravuje, že: „Naproti šibenicám meziříčským, blíž dědiny Jarcová, jest potok slove Kobylí. Kdo by šel úzkou roklí proti proudu toho potoka, dojde k velké rokytě. Pod ní leží velký kámen, v němž je vytesáno znamení tří klíčů. Kdo by kopal pod tím kamenem, najde kus zlata jako konvice o velikosti mázu”. Kobylí potok stéká z Bražisk a své pojmenování získal podle kobylího pole. Tím bývala měkká, vlhká pastvina, na které se pásly neokované březí kobyly. Ve středověku se k takovým kobylím pastvinám vázaly všelijaké zvyklosti a pověry. Kus zlata velký jako mázní konev ještě nikdo v Jarcové nenalezl, ale kámen se znamením tří klíčů se v horní části Kobylího potoka opravdu nachází.

Přírodní památka Bražiska chrání též lesní porost s přirozenou skladbou dřevin a typickou karpatskou květenou v bylinném patře. Lesní porosty zde představuje karpatská ostřicová dubohabřina s dominantním habrem obecným. Přirozenou lesní skladbu zde dále zastupují habr obecný, lípa srdčitá, lípa velkolistá, dub zimní, javor klen, ojediněle buk lesní a jedle bělokorá. Keřové patro místy zcela chybí, jinde roste jen bez černý a zmlazující javory.

Bylinné patro je tvořeno typickou karpatskou květenou s řadou vzácných a chráněných druhů – své nejvýchodnější nalezišti v České republice a zároveň jedinou lokalitu v okrese Vsetín, zde má jaterník podléška, dále se vyskytuje např. ladoňka karpatská, kyčelnice žláznatá, svízel vonný, hrachor jarní, lilie zlatohlavá, kokořík mnohokvětý, plicník lékařský, oměj vlčí, kopytník evropský, vraní oko čtyřlisté, prvosenka jarní, prvosenka vyšší, kostival hlíznatý, samorostlík klasnatý, orsej jarní, zapalice žluťuchovitá, podbílek šupinatý a další. Při břehu řeky Bečvy byl nalezen penízek modravý.

Opomenout nesmíme též významné druhy fauny. Z ptáků zde hnízdí např. strakapoud malý, v křovité stráni nad Bražisky vzácná pěnice vlašská a ťuhýk obecný. V řece Bečvě se vyskytuje řada druhů ryb, nejbohatší druhové zastoupení je v místech s peřejemi a skalními prahy, kde je možné pozorovat např. parmu obecnou, ouklejku pruhovanou, jelce tlouště, hrouzka obecného, pstruha potočního a pstruha duhového, mřenku mramorovou a ostroretku stěhovavou.

V Poličné se však nachází několik dalších přírodně hodnotných lokalit s řadou chráněných a významných druhů. Jmenujme listnatý les Junákov s druhy jako lýkovec jedovatý, šalvěj lepkavá, bradáček vejčitý, lilie zlatohlavá či kyčelnice žláznatá. Nedaleké křoviny Bojkov – významnou ornitologickou lokalitu s výskytem vzácné pěnice vlašské a ťuhýka obecného či louky v místní části Vanová s výskytem chráněné orchideje vstavače mužského, pomněnky bahenní, kohoutku lučního či zeměžluče okolíkaté.

V Poličné nalezneme též nejmohutnější dub na Valašskomeziříčsku – památný Horákův dub, jehož stáří se odhaduje na 500 let. Nedaleko něj roste skupina mohutných, dříve hlavatých vrb.

O historii obce a významných stavbách pojednává zastavení č. 36.

 

 

Literatura a zdroje

Kramář, J. a kol., 2008: MUDr. Jan Bohuslav Kraicz 1869-1929, Naučná stezka T. G. Masaryka v širších souvislostech. Český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí, 83 s.

Janoška, M., 2000: Valašsko očima geologa. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 72 s. ISBN 80-244-0085-5.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Chráněná území Zlínského kraje – PP Bražiska [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <https://nature.hyperlink.cz/vsetinsko/Braziska.htm>

 

Informační zastavení č. 36 POLIČNÁ – HISTORIE TVRZE ARNOLTOVICE

Obec Poličná leží v údolí potoka Loučka na okraji Podbeskydské pahorkatiny. Z jihu ji lemují Hostýnské vrchy, od města Valašské Meziříčí ji odděluje Vsetínská Bečva, jež se v těchto místech slévá s Bečvou Rožnovskou a potokem Loučka v řeku Bečvu.

Historie

Na území Poličné existovaly ve středověku vsi Radslavova Lhota (později dvůr Vystrkov) a Pešíkova Lhota, které zanikly v 15. století. Poličná patří patrně ke starším obcím, které existovaly již před rokem 1200. Ve druhé polovině 13. století, byla založena ves nová, nesoucí znaky lesních lánových vsí. Její jméno bylo identické s názvem tvrze Arnoltovice, postavené nad potokem na výběžku kopce Junákov. Tvrz Arnoltovice byla také centrem lenního statku, k němuž v roce 1376 patřilo půl vsi „Arnoltowicz, městečko Meziříčí, půl Juřiny Lhoty, Střítež, Křivé, Hrachovec, Veselá, Píškova Lhota, Oznice a vsi Polomsko, Kateřinsko a Hodonavsko, které zanikly na území dnešních Rajnochovic. Název Poličná se objevuje poprvé roku 1391. Po zániku Arnoltovické tvrze ve 2. pol. 15. století se biskupské léno začalo nazývat podle Meziříčí. Vedle zemědělství se obyvatelstvo zabývalo též košíkářstvím a podomáckou výrobou pískovcových dlaždic a brousků. Roku 1976 byla Poličná připojena k městu Valašské Meziříčí, v roce 2013 se pak obec v místním referendu osamostatnila.

Obr. Poličná – pohled směrem na město Valašské Meziříčí. Foto J. Husák, 2018

Významné stavby

V části obce zvané „Na Kotlině býval obrázek Panny Marie. V roce 1895 zde byla vystavěna zděná kaple zasvěcená právě jí. Kaple byla, velmi úhledně stavěná. Uvnitř byl jednoduchý oltář Panny Marie Lurdské a starobylá socha Jana Nepomuckého. Kaple však trpěla přílišnou vlhkostí a roku 1940 byla zbořena. Ještě téhož roku byla vystavěná kaple nová, větší, podle plánů architekta Josefa Místeckého. Na východním konci Poličné stojí kamenný kříž z roku 1775 a socha Panny Marie na konci západním. Ve středu obce se nachází pomník občanů padlých a umučených za 2. světové války. U mostu přes Bečvu je pomník popravných partyzánů – památné lípy vlastenců Stanislava Mikoláška, Miroslava Ondrašíka a Jana Mazala, trojice památných stromů. V západní části obce se nachází Mariánský sloup. V Poličné nalezneme též Janíčkovu studánku. Na čistotu její vody poukazují blešivci, chrostíci, larvy jepic a poštvatky, které se zde vyskytují. Nalezen byl také slepý blešivec, který je vyplavován z podzemních vod, dále pak larvy vodního brouka druhu Eubria palustris připomínajícího drobného trilobita a měkkýš praménka. V Poličné nalezneme též další studánky – např. Mechovou či Masarykovu.

Obr. Kaple „Na Kotlině“. Foto J. Husák, 2018

Zřícenina Arnoltovice

Hrad Arnoltovice v Poličné je poprvé zmiňován roku 1376, avšak vnikl již dříve. Hrad byl postaven snad na přelomu 13. a 14. století jako správní centrum majetku olomouckého biskupství na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Někdy okolo roku 1480 byly Arnoltovice spojeny se statkem v Meziříčí a hrad pozbývá své důležitosti a funkce. Snad zanikl právě někdy mezi léty 1480-1504. Pozůstatky někdejšího hradu se nacházejí na jižním ostrohu táhlého kopce zvaného Junákov.  Že byl hrad Arnoltovice původně zděný doložil archeologický výzkum provedený na lokalitě v 70. letech 20. století. Nedal však odpověď na původní podobu hradu, o které se lze dnes pouze dohadovat. Z původně zděného biskupského hrádku jsou dnes v terénu patrné zbytky valů a příkopů, terénní útvary hradního jádra a předhradí s pozůstatky opevnění, avšak již bez jakýchkoliv viditelných pozůstatků zdí. Dle pověsti prý byly zbytky zdiva hradu použity při stavbě budovy zámku Kinských ve Valašském Meziříčí. Celý hradní vršek i s přilehlým areálem jsou dnes v soukromých rukou a není veřejnosti přístupný.

Obr. Hrad Arnoltovice v Poličné dnes připomíná už jen terénní reliéf. Foto J. Husák, 2018

O přírodě v obci podrobněji pojednává zastavení č. 37.

 

 

Literatura a zdroje

Kramář, J. a kol., 2008: MUDr. Jan Bohuslav Kraicz 1869-1929, Naučná stezka T. G. Masaryka v širších souvislostech. Český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí, 83 s.

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Stoklasa, R., 2012: Prameny na Valašsku a v Podbeskydí. Radovan Stoklasa, Rožnov pod Radhoštěm, 143 s.

Národní registr pramenů a studánek – Janíčkova studánka [online], [cit. 22. 6. 2018]. Dostupné z <http://www.estudanky.eu/28-studanka-janickova>

Poličná – oficiální stránky obce [online], [cit. 14. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.policna.cz/>

Štěpánek, J., Tichánek., J., 2006: Hrad Arnoltovice [online], [cit. 14. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.hrady.cz/index.php?OID=4339&PARAM=11&tid=11337&pos=450>

Informační zastavení č. 35 LHOTA U CHORYNĚ

Název Lhota je rozšířeným místním názvem vesnic vzniklých v době vrcholné kolonizace. Jméno je odvozeno od slova lhóta, tj. lhůta, po kterou byli obyvatelé osvobozeni od renty. Na počátku 15. století se jmenovala Mikulášova Lhota, později Prostřední Lhota, aby se tak odlišila od dvou okolních Lhot, mezi kterými ležela – Juřeninou (dnešní Juřinka), a Radslavovou, která na přelomu 16. a 17. století postupně zpustla a zůstal jen dvůr Vystrkov. První písemná zmínka o Lhotě pochází z roku 1386. Obec bývala lenním majetkem olomouckých biskupů. Zpravidla bývala součástí biskupského lenního statku Choryně. Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím, zabývali se však také domácím přadláctvím. V roce 1976 byla Lhota u Choryně připojena k Valašskému Meziříčí (zastavení č. 42), jako její část s názvem Lhota.

Významné stavby

Na jižním okraji obce stojí kaple se sochou Panny Marie z 19. století, v centru obce se nachází kulturní dům. Nalezneme zde též dva kříže s plastikou Krista – kamenný v centru obce a dřevěný v její dolní části.

Obr. Kaple se sochou Panna Marie Lurdské – detail. Foto J. Husák

Obr. Kaple se sochou Panna Marie Lurdské s nápisem „Léta páně 1867”. Foto J. Husák

Příroda

Z hodnotnějších lokalit v obci jmenujme např. listnatý les nacházející se v místní části zvané „Na Láncích” nedaleko centra obce. V zachovalém lesním porostu se vyskytují druhy jako buk lesní, javor klen, jasan ztepilý, líska obecná, ostřice chlupatá, kapraď samec, pitulník žlutý, mařinka vonná, vraní oko čtyřlisté, plicník lékařský, kokořík mnohokvětý, prvosenka vyšší a další. Ze vzácných a chráněných druhů kyčelnice žláznatá, lýkovec jedovatý či pryšec mandloňovitý.

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Orlová, B., 2009: Flóra a vegetace území západně od Valašského Meziříčí. Diplomová práce, Univerzita Palackého Olomouc, Přírodovědecká fakulta, Olomouc, 129 pp.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Valašské Meziříčí – místní část Lhota [online], [cit. 21. 6. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/lhota/ds-1023>

Informační zastavení č. 34 JUŘINKA – HISTORIE OBCE A KAPLE

Juřinka leží asi 4 km jihozápadně od Valašského Meziříčí na jednom z výběžků Kelečské pahorkatiny. Protéká zde potok Svinov, do kterého se vlévají Humenec a Starý potok. Od roku 1976 je spolu s Hrachovcem, Byninou, Lhotou a Podlesím, součástí Valašského Meziříčí.

Historie

Název se objevuje ve starších latinských pramenech ve tvaru „Jursina lhotcha (1353). Místní jméno je odvozeno od slovního spojení „lhota zvaná po Jiřím”. Když se přestalo užívat substantiva lhota, dostalo první slovo novou příponu -ka. První písemná zpráva o této nevelké obci pochází z roku 1353, kdy se uvádí jako Juřina Lhotka. Původně byla samostatným lénem olomouckého biskupství, do poloviny 15. století pak náležela k biskupskému lennímu statku Choryně a později k lénu Valašské Meziříčí.

Hlavním zdrojem obživy obyvatel obce bylo drobné zemědělství. Z větších technických zařízení se na území obce od roku 1860 nalézal mlýn a valcha, která však zanikla. Od poloviny čtyřicátých let 20. století našla řada lidí zaměstnání v průmyslových podnicích ve Valašském Meziříčí a Krásně.

Významné stavby

Dominantou obce je kaple Panny Marie, jejíž příběh se začal psát v roce 1932, kdy se myšlenkou výstavby začali zabývat místní občané. Plány dostali od meziříčského stavitele p. Kuklíka. Významným pomocníkem jim byl také tehdejší meziříčský kanovník páter Kavan, který nechal v roce 1933 zhotovit zvon pro věžičku na kapli. Místní Odborná škola pro zpracování dřeva zhotovila oltář se sochou Neposkvrněného početí Panny Marie. Všichni občané Juřinky i okolí přispívali na stavbu kaple dle svých možností – manželé Hurtíkovi věnovali pozemek na stavbu kaple, někteří sedláci půjčovali potahy na dovoz materiálu, ostatní pomáhali při samotné stavbě, kterou dokončili roku 1933. Stavbu však později poznamenal zub času, a tak prošla v nedávné době rozsáhlou dvouletou rekonstrukcí. Slavnostní znovuotevření kaple proběhlo v roce 2017.

Obr. Kaple Panny Marie na Juřince z roku 1933 prošla v nedávné době rozsáhlou rekonstrukcí. Foto J. Husák, 2018

Na katastru obce se nachází oblíbené letiště Valašského leteckého klubu pro využití rádiem řízených modelů letadel.

Příroda

Na katastru obce se nacházejí tzv. „Juřínská oka – čtyři kaskádovitě položené rybníky („oka”), které jsou zarybňovány běžnou rybí osádkou, především kaprem a amurem. Lokalita v současné době slouží především pro sportovní rybaření. Z vegetace stojatých vod zde nalezneme např. kosatec žlutý, žabník jitrocelový, lakušník okrouhlý, zblochan vzplývající či orobinec širokolistý. Roste zde však také řada invazních druhů – problematická křídlatka japonská a k. sachalinská, netýkavka žláznatá či slunečnice topinambur.

Obcí protéká potok Svinov, který napájí nedaleký Svinovký rybník. Místy se nacházejí zachovalé břehové porosty s výskytem řady hodnotných druhů – např. kyčelnicí žláznatou či pryšcem mandloňovitým. Z obojživelníků se vyskytují skokan hnědý, ropucha obecná či vzácná rosnička zelená.

K botanicky hodnotnějším lokalitám patří některé zahrady na západním okraji Juřinky – vlhčí loukypomněnkou a řeřišnicí luční. Ze vzácnějších druhů ptáků v obci spatříme např. bramborníčka černohlavého, při toku řeky Bečvy ledňáčka říčního, strakapouda malého, nedaleko Juřinky též hnízdí vzácná břehule říční.

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Mičunek, T., 2017: Slavnostní otevření kaple v Juřince [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/slavnostni-otevreni-kaple-v-jurince/d-33452>

Valašské Meziříčí – oficiální internetové stránky (Juřinka), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/jurinka/ds-1022>

Valašský letecký klub [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valk.cz/?page_id=16>