Archiv pro rubriku: Kelč

Informační zastavení č. 26 U RYBNÍKA ROUSKÉ

Obec Rouské, původně Ruské, je připomínána již v roce 1320. V 16. století zde stála rousecká tvrz. Posledními pány na ní byli slezští rytíři Rotenberkové, z nichž Jindřich zde vládl až do své smrti v roku 1653. Léno pak bylo natrvalo připojeno ke kelčskému panství, tvrz ve vsi ztratila svůj význam jako šlechtické sídlo a záhy na to zanikla. Stála v místech bývalého arcibiskupského dvora.

V obci nalezneme památkově chráněnou lípu malolistou, jejíž stáří je odhadováno na více než 600 let. Údajně pod ní přepsal Jan Jiskra z Brandýsa, jeden z velitelů husitů, podle kterého je též pojmenována. V těsné blízkosti lípy nalezneme boží muka ze 17. století vyřezaná z jednoho kusu dubového dřeva, významné jsou též tři kamenné kříže – kříž z roku 1891 se nachází naproti č. p. 31, další jsou u polní cesty směrem na Kelč a na příjezdové komunikaci do Babic. Rousecké návsi dominuje socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1791, která je kulturní památkou. Nedaleko ní, na místě původní zvonice, se nachází kaple Povýšení sv. Kříže z roku 1855. V okolí obce se nachází jedno z nejstarších pohřebišť v okolí.

Na východní straně katastru jsou tři rybníky Kadlub, ProstředníKomorový, které slouží částečně jako biologická čistírna odpadních vod. V retenčních nádržích se chovají ryby běžných druhů jako – kapr, lín, štika, candát, perlín, plotice či amur. K vzácným a kriticky ohroženým druhům patří mřenka mramorovástřevle potoční. Kromě ryb se zde nacházejí též další živočichové – např. chráněná škeble rybničná, plž plovatka bahenní, z obojživelníků skokan hnědý, s. zelený, ropucha obecná, z hmyzu splešťule blátivá, vážka královská, v. ploská, šídlo obecné, motýlice lesklá. Pozorovat můžeme též řadu ptačích druhů, jako je polák malý, lyska obecná, březňačka obecná či rákosník. Na březích nádrží roste blatouch bahenní, rákos obecný, orobinec širolistý, rozrazil bahenní, rezekvítek či kozí brada luční.

Obec Rouské by se s nadsázkou dala označit za „vesnici slunečních hodin“. Novodobou zvláštností totiž je, že zde nalezneme hned osm těchto časoměřičů. První takové hodiny umístil na svoji chalupu akademický malíř Jaroslav Kapec. Hned dvoje – takzvané „párové“. Zvláštností je, že kromě tradičních svislých nástěnných slunečních hodin zde nalezneme i hodiny vodorovné, kde jste pak ukazatelem právě vy. Velmi neobvyklá je též plastika slunečních hodin s kombinací pískovce a mědi s názvem Měděné slunce.

Nedaleko odtud se nachází Lhota, která je dnes spolu s Němeticemi, Babicemi a Komárovicemi součástí nedaleké Kelče (zastavení č. 23). Obcí protéká potok Točenka, který je pravobřežním přítokem říčky Juhyně.

Lhota je hojně rozšířeným místním názvem vesnic vzniklých v době vrcholné kolonizace. Název je odvozen od lhóta, tj. lhůta, po kterou byli obyvatelé osvobozeni od placení feudální renty. Název obce se objevuje ve starších pramenech jako Záhumní Lhota (r. 1585) či Malá Lhota (r. 1648), od roku 1952 pak jako Lhota u Kelče.

Lhota byla, vzhledem ke svému názvu, založena v době vrcholné kolonizace někdy v průběhu 14. století. Samostatným lenním statkem pravděpodobně nebyla, v pramenech vystupuje jako součást stolních statků v rámci kelečského panství olomouckého biskupství. Do roku 1849 byla Lhota součástí arcibiskupského panství Kelč.

V mírném svahu u cesty ve středu obce stojí kaplička zasvěcená Panně Marii se zvonicí z 2. poloviny 19. století. Na návsi se nachází kříž z roku 1932.

Nedaleko Lhoty se nachází obec Babice, jejíž název patrně znamená „ves ležící pod Babou, což byl častý název kopců zaobleného tvaru. Navštívit zde můžeme např. stejnojmenný rybník s rákosovým porostem, který je hnízdištěm řady vzácných druhů ptáků – motáka pochopa, strnada rákosního, rákosníka obecného, slípky zelenonohé či lysky černé. Z obojživelníků se vyskytuje např. silně ohrožená rosnička zelená. Z pamětihodností se ve středu obce se nachází výklenková kaplička a dva kříže – jeden „na rozcestí”, druhý „naproti Jurenkům”.

Obr. Komplex vodních ploch v Rouském tvoří tři rybníky – Kadlub, Prostřední a Komorový. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Město Kelč – oficiální stránky [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.kelc.cz/>

Rouské – oficiální stránky obce [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.rouske.cz>

Římskokatolická farnost Kelč – Babice [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.kelc.farnost.cz/kr_babice.html>

Římskokatolická farnost Kelč – Lhota u Kelče [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.kelc.farnost.cz/kr_lhota.html>

Informační zastavení č. 25 KOMÁROVICE

Komárovice jsou dnes spolu s Němeticemi, Babicemi a Lhotou součástí nedaleké Kelče (zastavení č. 23). Obec leží na levém břehu Juhyně, dalším z významných toků je Komárovický potok.

Historie

Komárovice, stejně jako celé území Kelečska, patří k nejdéle osídleným obcím regionu, kam pronikala mohutná kolonizační vlna již v období vrcholného středověku. Z této doby nejspíše také pochází název obce, který pravděpodobně upomíná na její založení ve vlhkém a bažinatém místě, plném dotěrného hmyzu.

Komárovice se mlýnem se poprvé v písemných pramenech připomínají v r. 1270, později byly zpravidla v držení drobných manských šlechticů. Nejdříve byly Komárovice biskupským lenním statkem, později byly připojeny k biskupskému panství Kelč.

Významné stavby

Ke kulturním památkám v obci patří empírová kaple Panny Marie Bolestné se zvonicí z roku 1836 nacházející se na návsi. Dále pak Kaple na Hůrce Panny Marie Hostýnské se zvonicí a Kalvárií z roku 1834. V neposlední řadě pak boží muka z první poloviny 19. století.

Obr. Klasicistní kapli završenou štíhlou zvoničkou z 30. let 19. století nalezneme na návsi. Foto J. Husák, 2018

Obr. Na křižovatce silnic severně od obce byla koncem 18. století vystavěna kaplička Panny Marie, která je lemována skupinou více než stoletých lip. Foto J. Husák, 2018

Významné osobnosti

S dějinami obce je nerozlučně spjat valašský rodák, básník a spisovatel Metoděj Jahn (1865-1942), který působil na Komárovické škole jako řídící učitel. Roku 1913 napsal jeden z našich nejlepších selských románů – Selský práh s námětem Komárovic, kde téměř dvě desítky let čerpal inspiraci od místních starousedlíků, zamiloval si také okolní přírodu, která mu učarovala a dodávala sílu žít během těžkých zkoušek života. Na budově někdejší jednotřídní školy, kde v letech 190-1919 Metoděj Jahn žil a působil, byla odhalena jeho pamětní deska.

K dalším významným osobnostem patří komárovický rodák, klavírista Otto Haša (1897-1993).

Působil jako profesor hry na klavír na Pražské konzervatoři, kterou sám vystudoval. Nesmíme zapomenout též jeho významnou činnost klavírního doprovazeče vynikajících houslistů Jaroslava Kociána a Jana Kubelíka na jejich světových turné.

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Básník a spisovatel Valašska – Metoděj Jahn [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://historie.zasova.info/subdom/historie/basnik-a-spisovatel-valasska-metodej-jahn/>

Město Kelč – oficiální stránky [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.kelc.cz/>

Římskokatolická farnost Kelč – Komárovice [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.kelc.farnost.cz/komarovice.html>

Informační zastavení č. 24 KELČ – RYBNÍK CHMELNÍK

Soustava rybníků s názvem Chmelník slouží zejména k rybolovu a rekreaci. V jeho okolí se nachází poměrně pestrá vodní fauna – zahlédnout můžeme např. volavku popelavou, čejku chocholatou, vzácného ledňáčka říčního i čápa bílého. Na mokřadních lukách kolem rybníka pak zaslechneme skokana skřehotavého, zahlédneme užovku obojkovou či ropuchy, žije zde též škeble rybničná. V okolí Chmelníku se doposud zachovaly porosty starých hlavatých vrb. Na rybníku probíhají každoroční závody Dračích lodí. Meandry Juhyně jsou od rybníků Chmelník až po Babice přírodně hodnotné. Po velkých vodách je její tok částečně zpřírodněný. Nalezneme zde bohaté břehové porosty s typickou jarní kvetenou – sasanka pryskyřníkovitá, orsej jarní a další. V řece žije též chráněný rak bahenní.

Příroda v okolí Kelče

Kelečsko je nejméně lesnatou oblastí vsetínského okresu, avšak téměř všechny zdejší lesy jsou, jako jediné v okrese, tvořeny zachovalejšími listnatými porosty se skladbou dřevin blízké přirozené.

Největším lesním komplexem je les Doubrava rozkládající se na svazích nad levým břehem Bečvy. Doubrava je tvořena listnatými stromy – ve vyšších částech buky, v těch nižších pak s převažující lípou a habrem, méně s dubem, místy s javorem klenem, břízou a jasanem. V okolí Kelče převažuje zemědělská krajina, což výrazně poznamenalo místní ráz.

Ve flóře jsou zastoupeny i některé ochranářsky zajímavé druhy. Většina z nich je však soustředěna pouze do tří lokalit, jimiž jsou les Doubava, Zadní díly se zachovalými květnatými loukami a okolí Hájového potoka s přirozeným korytem a bohatým břehovým porostem. Ze vzácnějších druhů rostlin se vyskytují – z orchidejí vzácný vstavač bledý a prstnatec Fuchsův, dále oměj vlčí, lilie zlatohlavá, konvalinka vonná, z horských poloh byla do údolní nivy Bečvy splavena kýchavice Lobelova. Na Zadních dílech se vyskytuje teplomilný srpek obecný a černýš rolní, dále pak sněženka podsněžník, kozí brada luční či chrastavec luční.

Ze vzácnějších druhů ptactva se vyskytuje čáp černý hnízdící v Doubravě, jeřáb lesní, krkavec velký, datel černý, chřástal polní, čejka chocholatá či ledňáček říční stavící si své hnízdní nory ve strmých březích potoka Juhyně. V tůňkách v Doubravě žije vzácný čolek obecný, v Kelečském náhonu má jediné známé naleziště kriticky ohrožený mlž velevrub nadmutý.

V Kelči se nachází též dendrologicky hodnotnější parčík menší rozlohy, zachovalé meandrovité úseky Juhyně, hodnotné rákosiny, zbytky extenzivních sadů se zachovalou květenou, zpřírodněné koryto Bečvy s listnatými lesy a vzácnými rostlinnými druhy, Kelečský náhon s břehovým porostem hlavatých vrb, které jsou mimo jiné důležitým refugiem vzácného hmyzu a hnízdištěm řady druhů dutinových ptáků a řada dalších hodnotných lokalit. Zajímavostí je jistě to, že byla roku 1942 v Kelči vykopána největší a nejzachovalejší rybí fosílie v celé oblasti. Její délka činí bezmála 70 cm.

Na břehu říčky Juhyně v Kelči roste stoletá lípa velkolistá, ke které se váže tragický příběh z 2. světové války. Dne 8. prosince 1944 na ní byl oběšen mladý, teprve pětadvacetiletý partyzán, Vladimír Šišák z Přerova za to, že jak prameny praví „verboval osoby pro slovenské povstání a udržoval styk s partyzány. Akt měl být vykonán jako odstrašující případ právě v Kelči, pro místní obyvatelstvo, aby partyzány nepodporovali. Tuto nešťastnou událost dnes připomíná pomník s nápisem: „Svůj život jsem převtělil do svaté lípy, duši svou dal jsem rád národu. Protože věřím zas, jako jsem věříval v jaro a v slunce a v svobodu jen víra je silnější než smrti šípy.

Obr. V okolí Chmelníku se nachází pestrá vodní fauna – zahlédnout můžeme např. čápa bílého, který zde zalétává za potravou z hnízd v Kelči a Kladerubech.

O historii obce, významných osobnostech a stavbách pojednává zastavení č. 23.

 

 

Literatura a zdroje

Janoška, M., 2000: Valašsko očima geologa. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 72 s. ISBN 80-244-0085-5.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Památné stromy Valašskomeziříčska – Lípa Vladimíra Šisáka [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/assets/File.ashx?id_org=17636&id_dokumenty=28632>

Spolek pro vojenská pietní místa – Kelč, Vladimír Šišák [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.vets.cz/vpm/14668-pomnik-vladimir-sisak/>

Zpravodaj Městského úřadu v Kelči 11/2014, „…jen lípa je silnější než smrti šípy“ [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.kelc.cz/e_download.php?file=data/editor/146cs_152.pdf&original=Zpravodaj+11+2014-2.pdf>

Informační zastavení č. 23 KELČ

Město Kelč leží na jižním okraji Podbeskydské pahorkatiny, na mírné terase při levém břehu říčky Juhyně. V současnosti má obec několik částí – Kelč, Babice, Komárovice, Lhotu a Němetice.

Historie

Území Kelečska vykazuje mnohé stopy osídlení již v pravěku. První dočasná sídla neolitických zemědělců vznikala cca 5 000 let př. n. l., souvislé osídlení dnešní Kelče začíná někdy kolem roku 1 000 n. l. Právě tudy procházela Jantarová stezka – dálková komunikace vedoucí od Baltu do Podunají. Na významu nabyla v období středověku a právě s touto trasou nepochybně souvisí i nález tzv. Kelečského pokladu – mincí a zlomkového stříbra učiněný na vrchu Strážný nad Kelčí. Dle datace mincí (především německých a arabských) se dá usuzovat na ukrytí pokladu nedlouho po roce 1002. Uschoval si je zde obchodník, který je ze strachu z přepadení zahrabal hluboko pod zem. Do tuhované nádobky uložil deset plátěných pytlíčků s deseti druhy stříbrných peněz. Doufal, že se pro ně jednou vrátí. Nestalo se tak a poklad zůstal ukryt v zemi až do října 1938. Tehdy zde se svou matkou vyorával brambory čtrnáctiletý Jan Hradil. Když orali třetí brázdu, najednou se v hlíně objevily lesklé plíšky. Sesbírali je do zástěry a po příjezdu domů omyli, rozložili na stůl, spočítali i zvážili. Obsah nálezu čítal asi 1500 kusů celých i dělených mincí.

Název obce je patrně odvozen z osobního jména „Kelec nebo „Kelek. Místní názvy od základu Kel- jsou starobylé a vyskytují se zpravidla právě na území se starobylým osídlením.

Samotná Kelč (dnešní tzv. Staré město) se poprvé připomíná roku 1247, kdy se již mluví o kostele sv. Petra a Pavla. Město Kelč (dnešní tzv. Nové město) se poprvé připomíná roku 1270 a bylo založeno pravděpodobně v 60. letech 13. stol. olomouckým biskupem Brunem. Město bylo založeno na území vsi Sazan, jejíž zbytek zůstal jako stejnojmenná ulice na jeho okraji. Významným opěrným bodem se na Kelečsku stal hrad Šaumburk, vybudovaný kolem r. 1272. Naposledy byl zmíněn r. 1325, poté byl údajně pro vysoké náklady na udržování a posádku opuštěn a zpustl. Dochovaly se však reliéfní zbytky budov, valy a příkopy nedaleko dnešní Podhradní Lhoty.

V Kelči se kromě tradičních řemesel rozvíjelo od 30. let 19. stol. obuvnictví a výroba dýmek. Dýmkaři vyráběli přes 30 druhů odlišných dýmek. Vznikaly tak varianty s různým pojmenováním: kelečanka, slovenka, brodka, kozí brada, obkuska kulatá, obkuska s prsténkem a další.

Významné stavby

V Kelči se nachází původně pozdně gotický zámek z let 1585-1596, renesančně upravený poč. 17. stol. a barokně v druhé polovině 17. stol. Nachází se na místě starší tvrze z 15. stol. V současné době je v zámku odborné učiliště a praktická škola a veřejnosti je tak nepřístupný. Před zámkem se nachází pomník T. G. Masaryka. Na náměstí nalezneme barokní sochu sv. Jana Nepomuckého pocházející z konce 19. stol. Dominantou obce je farní kostel sv. Petra a Pavla, doložen k roku 1247. Původní stavba již byla ve velmi špatném stavu, proto byl roku 1775 zbořen a o deset let později na stejném místě postaven nový jednolodní kostel s kaplí Bolestné Matky Boží a sakristií. U kostela se nachází Malá Kalavárie – sousoší z konce 18. stol. Další významnou památkou je filiální kostel sv. Kateřiny, jehož dnešní stavba vznikla v 16. stol. na základech staršího kostela asi ze 13. stol. Ten byl několikrát přestavěn, přibyla hranolová věž s předsíní, původně zde byla jen zvonice. V rodném domě bratří Křičků se nachází stálá expozice věnována jejich rodině, k vidění je též expozice dýmkařství. Budova radnice na náměstí pochází z počátku 17. století, z roku 1902 pochází budova základní školy, ve které dříve působila chlapecká, dívčí a smíšená obecná škola. Dlouhé náměstí s řadou památkově chráněných domů dodnes respektuje původní severojižní směr pradávné obchodní cesty, která bývala živoucí obchodní tepnou Evropy.

Obr. Ke konci 16. stol. byla bývalá tvrz přestavěna na renesanční zámek, jehož podobu si dochoval dodnes. Foto J. Husák, 2018

Obr. Původní kostel sv. Petra a Pavla byl dřevěný a stával na hřbitově, na vyvýšeném místě mezi bývalým Starým městem a Posvátnem. Roku 1785 byla dokončena stavba budovy nové. Foto J. Husák, 2018

Obr. V jedné z historických budov na náměstí dnes sídlí Městský úřad. Budova radnice pochází z počátku 17. století. Foto J. Husák, 2018

Významné osobnosti

Mezi význačné rodáky patří katolický kněz, buditel a spisovatel Tomáš Fryčaj (1759-1839) či herec Svatopluk Skládal (1926-1992). Bratří Křičkům – hudebnímu skladateli Jaroslavovi (1882-1969) a básníku Petrovi (1884-1949) je věnována již zmíněná stálá expozice. V Kelči se narodil též jazykovědec a slavista František Pastrnek (1853-1940), působil zde teolog Leopold Prečan (1866–1947), který byl za své zásluhy vyznamenán hodností asistenta papežského trůnu. Na kelečské farnosti působil v letech 1927-1934 kardinál a pražský arcibiskup František Tomášek (1899-1992), jehož pamětní desku dnes nalezneme na kostele svaté Kateřiny. Významným rodákem je též Vojtěch Jasný (*1925) – česko-americký scenárista, filmový režisér a vysokoškolský pedagog. V Kelči se odehrává děj jeho oceněného filmu Všichni dobří rodáci.

O přírodě Kelče pojednává zastavení č. 24.

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Arcidiecéze olomoucká – Leopold Přečan [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.ado.cz/obsah/leopold-precan>

Historie města Kelč – Dýmkařství v Kelči [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.kelc.cz/informace-o-meste/historie/clanky-o-historii/?more=93>

Hrad Šaumburk [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.hrady.cz/?OID=627>

Město Kelč – oficiální stránky [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.kelc.cz/>

Rouské – oficiální stránky obce [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.rouske.cz>

Římskokatolická farnost Kelč – Kostel sv. Petra a Pavla [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.kelc.farnost.cz/kostel_petra_a_pavla.html>

Wikipedie – otevřená encyklopedie (Kelč) [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/wiki/Kel%C4%8D>

Informační zastavení č. 22 NĚMETICE

Němetice jsou dnes spolu s Babicemi, Komárovicemi a Lhotou součástí nedaleké Kelče (zastavení č. 23). Vesnice položená na kopci nabízí pěkný pohled na pohoří Moravskoslezských Beskyd a Hostýnských vrchů.

Historie

Název obce je pravděpodobně odvozen od osobního jména „Němeta” a znamená „ves lidí Němetových”, může snad ale také znamenat „ves osídlenou Němci”. Němetice se poprvé připomínají mezi statky náležející olomouckému biskupství v listině z roku 1411. Jsou tak jednou z nejstarších písemně doložených vesnic regionu.

Historie zdejšího osídlení je však mnohem starší, jak dokládá významná archeologická lokalita v nedalekém lese Doubrava. Nachází se zde mohylové pohřebiště z pozdní doby kamenné, patřící lidu kultury se šňůrovou keramikou (2900-2500 př. n. l.). Dvě skupiny mohyl (náspů z hlíny a kamení nad jedním či více hroby) zde byly objeveny na přelomu 19. a 20. století a archeologické výzkumy zde probíhají prakticky dodnes. Mrtví byli pochováni ve skrčené poloze – tzv. „skrčenci”, při nich byly nalezeny nádoby. O dávném osídlení katastru obce svědčí též nálezy bronzového náramku a popelnicových střepů.

Příroda

Nedaleko od Němetic se nachází Přírodní rezervace Doubek – les rozprostírající se na levém údolním svahu řeky Bečvy. Jedná se o smíšený listnatý les s bohatě vyvinutým keřovým a bylinným patrem, který je ukázkou původní dubohabřiny v napojení na vlastní údolní nivu řeky Bečvy. Lesní porosty mají charakter smíšeného listnatého lesa výmladkového původu, v bohatém bylinném patře roste množství vzácných a ohrožených druhů, jako například zapalice žluťuchovitá, ladoňka karpatská, česnek medvědí, lýkovec jedovatý, kyčelnice žláznatá, pryšec mandloňovitý a řada dalších.

Svým jižním okrajem, na pravém břehu řeky Bečvy, zde zasahuje Štěrkovna Hustopeče nad Bečvou – jezera vytvořená těžbou štěrku. Část je chráněná jako Přírodní památka Hustopeče-Štěrkáč. Jedná se o listnaté lesy lužního charakteru v aluviu řeky Bečvy s typickými společenstvy. Dominují zde lípa srdčitá, jasan ztepilý, vrba křehká, topol kanadský a dub letní. V podrostu dominují typické druhy nížinných lesů, např. orsej jarní, sasanka hajní či dymnivka dutá. V rámci živočichů je významný zejména výskyt brouka lesáka rumělkového, který je vázaný na staré tlející stromy. Mezi nejvýznamnější zástupce obojživelníků patří ropucha zelená, skokan štíhlý, z plazů užovka obojková a slepýš křehký. Z ptáků se zde kromě běžných druhů listnatých lesů vyskytují i např. strakapoud prostřední či žluva hajní, ze savců je významný výskyt chráněného bobra evropského, jehož pobytové znaky jsou zde dobře patrné.

Památky

Vedle již zmíněného mohylového pohřebiště, se v obci nacházejí ještě další památky. U cesty k Němeticím, mezi čtyřmi lipami na kopci, stojí Kamenný kříž na Suchej houře. Spodní podstavec nese pískovcový kámen a kříž s letopočtem 1891. Tento kříž stál na hranici panských a soukromých pozemků. V obci se nachází kaple Neposkvrněného Početí Panny Marie.

Významné osobnosti

Mezi významné rodáky patří básník a prozaik Miloš Jirko (1900-1961), autor sbírek Duben, Znící svět či Hvězdy a pouta. V roce 1940 byl zatčen a až do konce války vězněn jako člen domácího odboje.

Obr. Kaple svatého Václava v Němeticích. Obr. J. Husák, 2018

Obr. Vydáme-li se z Němetic západně přes Zámrsky, nalezneme na začátku obce Skalička zachovalý dřevěný Červekův mlýn z konce 18. století. Mlýn byl postaven v Dřevohosticích a do Skaličky se dostal jako svatební dar nevěsty provdané do rodiny Herotků. Po celou dobu, již bezmála 150 let, je mlýn v majetku rodiny Červeků. Obr. J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Šafář, J. a kol., 2003: Olomoucko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VI., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 456 pp.

Tkáčiková, J., Orlová, B., 2012: Reportáž z exkurze „Za ladoňkami do PR Doubek u Zámrsk“. In: Zprávy Moravskoslezské pobočky ČBS č. 1 (2012), 28 s.

Červekův větrák ve Skaličce [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.turistika.cz/mista/cervekuv-vetrak-ve-skalicce/detail>

Město Kelč – oficiální stránky [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.kelc.cz/>

Římskokatolická farnost Kelč – Kelč [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.kelc.farnost.cz/kr_kelc.html>

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Hustopeče – Štěrkáč [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://litovelskepomoravi.ochranaprirody.cz/res/archive/258/032191.pdf?seek=1448528203>

Wikipedie – otevřená encyklopedie (Miloš Jirko) [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Jirko>