Archiv pro rubriku: Kelč

Informační zastavení č. 26 Lhota u Kelče

Obec Lhota u Kelče byla, jak už její název napovídá, založena v době vrcholící kolonizace někdy v průběhu 14. století (název odvozený od staročeského slova lhóta nesou obce, které byly po svém založení po stanovenou dobu, čili lhůtu, osvobozeny od placení feudální renty).
V mírném svahu u cesty ve středu obce stojí drobný objekt kapličky zasvěcený Panně Marii se zvonicí z 2. poloviny 19. století.
Vyjedeme-li ze Lhoty na západ přes Babice po 3 km dorazíme polní cestou do Rouského, kde najdeme jeden z nejpamátnějších stromů v okolí, lípu, kterou dle legendy vysadil Jan Jiskra z Brandýsa, jeden z velitelů husitů. O mnoho mladší jsou lípy na zdejší návsi, které byly vysazeny za první republiky a pojmenovány po T. G. Masarykovi a M. R. Štefánikovi. Ale největší a nejstarší skvost najdeme ve Všechovicích – zde je na návsi tis starý tisíc let, který dodnes rodí plodná semena.

Informační zastavení č. 26 Lhota u Kelče

Informační zastavení č. 25 Komárovice

Komárovice, stejně jako celé území Kelečska, patří k nejdéle osídleným obcím regionu, kam pronikala mohutná kolonizační vlna již v období vrcholného středověku. Z této doby nejspíše také pochází název obce, který pravděpodobně upomíná na její založení ve vlhkém a bažinatém místě, plném dotěrného hmyzu.
Z památek stojí za zmínku na návsi stojící klasicistní kaple završená štíhlou zvoničkou z 30. let 19. století s polygonální zvonicí a malou Kalvárií z téhož období. Na křižovatce silnic severně od obce byla koncem 18. století vystavěna kaplička Panny Marie s plasticky členěnou fasádou a je lemována skupinou více než stoletých lip. Jde o významný krajinný prvek, který dokumentuje cit budovatelů sakrálních památek pro krajinu – drobné památky se vždy snoubí se stromy ve svém okolí.
Památkovou ochranu požívá rovněž drobný objekt božích muk z 1. poloviny 19. století, původně se soškou sv. Anny.
S dějinami obce je nerozlučně spjat „básník a spisovatel Valašska“, spisovatel Metoděj Jahn (1865–1942), který ve zdejší jednotřídce působil v letech 1901–1919 jako řídící učitel.

Informační zastavení č. 25 Komárovice

Informační zastavení č. 24 Kelč – rybník Chmelník

Ve městě jsou dvě památné lípy. Na jedné z nich byl fašisty za války oběšen odbojář Vladimír Šišák, který zde má pomník.
Zejména k rybolovu ale i rekreaci sloužící komplex rybníků Chmelník, kde můžeme zahlédnout např. volavku popelavou, čajku chocholatou, nebo pestrý drahokam mezi ptáky – ledňáčka říčního i čápa bílého, který tu zalétává za potravou z hnízd v Kelči a Kladerubech. Na mokřadních lukách kolem rybníka pak zaslechneme skokana skřehotavého nebo zahlédneme užovku obojkovou či ropuchy.
Nejznámější akcí na rybníku jsou od roku 2010 každoroční závody Dračích lodí, loď je 12,5 m dlouhá ve tvaru kánoe, většinou je zdobená dračí hlavou na přídi a na zádi ocasem.

Informační zastavení č. 24 Kelč – rybník Chmelník

Informační zastavení č. 23 Kelč

Území Kelečska vykazuje mnohé stopy osídlení již v pravěku. Právě tudy procházela Jantarová stezka, dálková komunikace vedoucí od Baltu do Podunají. Na významu nabyla v období středověku a právě s touto trasou nepochybně souvisí i nález tzv. Kelčského pokadu, depotu mincí a zlomkového stříbra, učiněný roku 1938 na vrchu Strážný (399 m. n. m.) SZ nad Kelčí. Dle datace mincí (především německých a arabských) se dá usuzovat na ukrytí pokladu nedlouho po roce 1002.
Kelč, dnešní tzv. Staré město, se v pramenech poprvé připomíná v roce 1247, kdy zde již stál kostel sv. Petra a Pavla a existenci obce již v této době potvrzují také archeologické nálezy. Navíc i dlouhé náměstí s řadou památkově chráněných domů dodnes respektuje původní severojižní směr pradávné obchodní cesty, která bývala živoucí obchodní tepnou Evropy. Renesanční zámek vybudoval v letech 1579 – 98 biskup Stanislav Pavlový na místě původní středověké tvrze. Dnes je sídlem odborného učiliště a je součástí památkové zóny. Tzv. Nové město Kelč pak bylo založeno ve 13. století na území bývalé vsi Sazany, severozápadně od Starého města.
Kelč v minulosti proslula nejen výrobou dýmek, ale i svými slavnými rodáky, bratry Křičky (hudební skladatel Jaroslav a básník Petr), které dodnes připomíná malá expozice v jejich rodném domě.

Informační zastavení č. 23 Kelč

Informační zastavení č. 22 Němetice

Původně samostatná obec Němetice, o níž se objevují první zmínky v historických pramenech od středověku, se stala roku 1980 součástí nedaleké Kelče. Historie zdejšího osídlení je však mnohem starší, jak dokládá významná archeologická lokalita v nedalekém lese Doubrava. Nachází se zde mohylové pohřebiště z pozdní doby kamenné, patřící lidu kultury se šňůrovou keramikou (2900–2500 př. n. l.). Dvě skupiny mohyl (náspů z hlíny a kamení nad jedním či více hroby) zde byly objeveny na přelomu 19. a 20. století a archeologické výzkumy zde probíhají prakticky dodnes. V jarním období stojí za to vydat se po silnici 2 km severně k přírodní rezervaci Doubek. Na 26 hektarech najdeme zejména pestrý koberec jarních bylin. Můžeme pak pokračovat do 5 km vzdálených Hustopeč nad Bečvou, kde projedeme historickou alejí lip a můžeme navštívit renesanční zámek z 16 století. Cestu lemuje vpravo až k řece Bečvě les Doubrava, který je významným hnízdištěm zejména doupných ptáků a sov. Vydáme-li se západně přes Zámrsky nalezneme na začátku obce Skalička zachovalý dřevěný mlýn z konce 18. století, který je přístupný po dohodě s majitelem. Cestou pak můžeme pokračovat až do Teplic n. Bečvou, které jsou významnými lázněmi na léčení chorob oběhového systému. Na vrcholu Hůrka nad vlakovým nádražím Teplice n. B. navštívíme nejhlubší mokrou propast světa – Hranickou propast, jejíhož dna speleopotapěči ani roboty zatím nedosáhli. V 77 metrech pod povrchem je vodní hladina a nejhlouběji se ve vodní části zatím podařilo dosáhnout 404 metrů. Propast je přístupná po naučné stezce Hůrka.

Informační zastavení č. 22 Němetice