Archiv rubriky: Poličná

Informační zastavení č. 37 POLIČNÁ – BRAŽISKA

Na levém údolním svahu Vsetínské Bečvy v Hošťálkovské vrchovině (nejvýchodnějším výběžku Hostýnských vrchů) se nachází oblast zvaná Bražiska. Název lokality je zkomoleninou pojmenování kamenných prahů v řece Bečvě, kterým se na Valašsku říkávalo „pražiska”.  Nalezneme zde chráněné území – stejnojmennou přírodní památku. Chráněná oblast se nachází na katastrech obcí Jarcová a Poličná.

Lokalita patří ke geomorfologickým i geologickým zajímavostem. V korytě Vsetínské Bečvy nalezneme vodní erozí odkryté křivské vrstvy z období eocénu (třetihor). Pozornost poutají především houževnaté pískovcové lavice, které místy vyčnívají nad vodní hladinu v podobě zubatě členěných skalních prahů s drobnými peřejemi. Jsou zde také patrné četné aktivní drobné sesuvy. Lokalita má zásadní význam pro geologické poznání oblasti.

Na počátku 18. století farář Jan Jiří Středovský zaznamenal zprávy o výskytu drahých kovů na východní Moravě. Jeden z jeho zápisů se týká právě stráně Bražiska. Pověst vypravuje, že: „Naproti šibenicám meziříčským, blíž dědiny Jarcová, jest potok slove Kobylí. Kdo by šel úzkou roklí proti proudu toho potoka, dojde k velké rokytě. Pod ní leží velký kámen, v němž je vytesáno znamení tří klíčů. Kdo by kopal pod tím kamenem, najde kus zlata jako konvice o velikosti mázu”. Kobylí potok stéká z Bražisk a své pojmenování získal podle kobylího pole. Tím bývala měkká, vlhká pastvina, na které se pásly neokované březí kobyly. Ve středověku se k takovým kobylím pastvinám vázaly všelijaké zvyklosti a pověry. Kus zlata velký jako mázní konev ještě nikdo v Jarcové nenalezl, ale kámen se znamením tří klíčů se v horní části Kobylího potoka opravdu nachází.

Přírodní památka Bražiska chrání též lesní porost s přirozenou skladbou dřevin a typickou karpatskou květenou v bylinném patře. Lesní porosty zde představuje karpatská ostřicová dubohabřina s dominantním habrem obecným. Přirozenou lesní skladbu zde dále zastupují habr obecný, lípa srdčitá, lípa velkolistá, dub zimní, javor klen, ojediněle buk lesní a jedle bělokorá. Keřové patro místy zcela chybí, jinde roste jen bez černý a zmlazující javory.

Bylinné patro je tvořeno typickou karpatskou květenou s řadou vzácných a chráněných druhů – své nejvýchodnější nalezišti v České republice a zároveň jedinou lokalitu v okrese Vsetín, zde má jaterník podléška, dále se vyskytuje např. ladoňka karpatská, kyčelnice žláznatá, svízel vonný, hrachor jarní, lilie zlatohlavá, kokořík mnohokvětý, plicník lékařský, oměj vlčí, kopytník evropský, vraní oko čtyřlisté, prvosenka jarní, prvosenka vyšší, kostival hlíznatý, samorostlík klasnatý, orsej jarní, zapalice žluťuchovitá, podbílek šupinatý a další. Při břehu řeky Bečvy byl nalezen penízek modravý.

Opomenout nesmíme též významné druhy fauny. Z ptáků zde hnízdí např. strakapoud malý, v křovité stráni nad Bražisky vzácná pěnice vlašská a ťuhýk obecný. V řece Bečvě se vyskytuje řada druhů ryb, nejbohatší druhové zastoupení je v místech s peřejemi a skalními prahy, kde je možné pozorovat např. parmu obecnou, ouklejku pruhovanou, jelce tlouště, hrouzka obecného, pstruha potočního a pstruha duhového, mřenku mramorovou a ostroretku stěhovavou.

V Poličné se však nachází několik dalších přírodně hodnotných lokalit s řadou chráněných a významných druhů. Jmenujme listnatý les Junákov s druhy jako lýkovec jedovatý, šalvěj lepkavá, bradáček vejčitý, lilie zlatohlavá či kyčelnice žláznatá. Nedaleké křoviny Bojkov – významnou ornitologickou lokalitu s výskytem vzácné pěnice vlašské a ťuhýka obecného či louky v místní části Vanová s výskytem chráněné orchideje vstavače mužského, pomněnky bahenní, kohoutku lučního či zeměžluče okolíkaté.

V Poličné nalezneme též nejmohutnější dub na Valašskomeziříčsku – památný Horákův dub, jehož stáří se odhaduje na 500 let. Nedaleko něj roste skupina mohutných, dříve hlavatých vrb.

O historii obce a významných stavbách pojednává zastavení č. 36.

Obr. Poličná – Bražiska: pohled na Valašské Meziříčí. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Kramář, J. a kol., 2008: MUDr. Jan Bohuslav Kraicz 1869-1929, Naučná stezka T. G. Masaryka v širších souvislostech. Český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí, 83 s.

Janoška, M., 2000: Valašsko očima geologa. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 72 s. ISBN 80-244-0085-5.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Chráněná území Zlínského kraje – PP Bražiska [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <https://nature.hyperlink.cz/vsetinsko/Braziska.htm>

 

Informační zastavení č. 36 POLIČNÁ – HISTORIE TVRZE ARNOLTOVICE

Obec Poličná leží v údolí potoka Loučka na okraji Podbeskydské pahorkatiny. Z jihu ji lemují Hostýnské vrchy, od města Valašské Meziříčí ji odděluje Vsetínská Bečva, jež se v těchto místech slévá s Bečvou Rožnovskou a potokem Loučka v řeku Bečvu.

Historie

Na území Poličné existovaly ve středověku vsi Radslavova Lhota (později dvůr Vystrkov) a Pešíkova Lhota, které zanikly v 15. století. Poličná patří patrně ke starším obcím, které existovaly již před rokem 1200. Ve druhé polovině 13. století, byla založena ves nová, nesoucí znaky lesních lánových vsí. Její jméno bylo identické s názvem tvrze Arnoltovice, postavené nad potokem na výběžku kopce Junákov. Tvrz Arnoltovice byla také centrem lenního statku, k němuž v roce 1376 patřilo půl vsi „Arnoltowicz, městečko Meziříčí, půl Juřiny Lhoty, Střítež, Křivé, Hrachovec, Veselá, Píškova Lhota, Oznice a vsi Polomsko, Kateřinsko a Hodonavsko, které zanikly na území dnešních Rajnochovic. Název Poličná se objevuje poprvé roku 1391. Po zániku Arnoltovické tvrze ve 2. pol. 15. století se biskupské léno začalo nazývat podle Meziříčí. Vedle zemědělství se obyvatelstvo zabývalo též košíkářstvím a podomáckou výrobou pískovcových dlaždic a brousků. Roku 1976 byla Poličná připojena k městu Valašské Meziříčí, v roce 2013 se pak obec v místním referendu osamostatnila.

Obr. Poličná – pohled směrem na město Valašské Meziříčí. Foto J. Husák, 2018

Významné stavby

V části obce zvané „Na Kotlině býval obrázek Panny Marie. V roce 1895 zde byla vystavěna zděná kaple zasvěcená právě jí. Kaple byla velmi úhledně stavěná. Uvnitř byl jednoduchý oltář Panny Marie Lurdské a starobylá socha Jana Nepomuckého. Kaple však trpěla přílišnou vlhkostí a roku 1940 byla zbořena. Ještě téhož roku byla vystavěná kaple nová, větší, podle plánů architekta Josefa Místeckého. Na východním konci Poličné stojí kamenný kříž z roku 1775 a socha Panny Marie na konci západním. Ve středu obce se nachází pomník občanů padlých a umučených za 2. světové války. U mostu přes Bečvu je pomník popravných partyzánů – památné lípy vlastenců Stanislava Mikoláška, Miroslava Ondrašíka a Jana Mazala, trojice památných stromů. V západní části obce se nachází Mariánský sloup. V Poličné nalezneme též Janíčkovu studánku. Na čistotu její vody poukazují blešivci, chrostíci, larvy jepic a poštvatky, které se zde vyskytují. Nalezen byl také slepý blešivec, který je vyplavován z podzemních vod, dále pak larvy vodního brouka druhu Eubria palustris připomínajícího drobného trilobita a měkkýš praménka. V Poličné nalezneme též další studánky – např. Mechovou či Masarykovu.

Obr. Kaple „Na Kotlině“. Foto J. Husák, 2018

Zřícenina Arnoltovice

Hrad Arnoltovice v Poličné je poprvé zmiňován roku 1376, avšak vnikl již dříve. Hrad byl postaven snad na přelomu 13. a 14. století jako správní centrum majetku olomouckého biskupství na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Někdy okolo roku 1480 byly Arnoltovice spojeny se statkem v Meziříčí a hrad pozbývá své důležitosti a funkce. Snad zanikl právě někdy mezi léty 1480-1504. Pozůstatky někdejšího hradu se nacházejí na jižním ostrohu táhlého kopce zvaného Junákov.  Že byl hrad Arnoltovice původně zděný doložil archeologický výzkum provedený na lokalitě v 70. letech 20. století. Nedal však odpověď na původní podobu hradu, o které se lze dnes pouze dohadovat. Z původně zděného biskupského hrádku jsou dnes v terénu patrné zbytky valů a příkopů, terénní útvary hradního jádra a předhradí s pozůstatky opevnění, avšak již bez jakýchkoliv viditelných pozůstatků zdí. Dle pověsti prý byly zbytky zdiva hradu použity při stavbě budovy zámku Kinských ve Valašském Meziříčí. Celý hradní vršek i s přilehlým areálem jsou dnes v soukromých rukou a není veřejnosti přístupný.

Obr. Hrad Arnoltovice v Poličné dnes připomíná už jen terénní reliéf. Foto J. Husák, 2018

O přírodě v obci podrobněji pojednává zastavení č. 37.

 

 

Literatura a zdroje

Kramář, J. a kol., 2008: MUDr. Jan Bohuslav Kraicz 1869-1929, Naučná stezka T. G. Masaryka v širších souvislostech. Český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí, 83 s.

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Stoklasa, R., 2012: Prameny na Valašsku a v Podbeskydí. Radovan Stoklasa, Rožnov pod Radhoštěm, 143 s.

Národní registr pramenů a studánek – Janíčkova studánka [online], [cit. 22. 6. 2018]. Dostupné z <http://www.estudanky.eu/28-studanka-janickova>

Poličná – oficiální stránky obce [online], [cit. 14. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.policna.cz/>

Štěpánek, J., Tichánek., J., 2006: Hrad Arnoltovice [online], [cit. 14. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.hrady.cz/index.php?OID=4339&PARAM=11&tid=11337&pos=450>