Archiv pro rubriku: Zašová

Informační zastavení č. 2 – Zašová Obec

„Je to stará poutní osada po obou březích Zašovského potoka a je celá skryta v zeleni zahrad, že z ní zdaleka vidět jen hroty kostelních věží… U kostela jsou staré košatí lípy a vazy, kde o poutích sedávali poutníci v milém chládku…“ Milými slovy se vyznal ze svého zalíbení Zašovou básník a spisovatel Metoděj Jahn (1865–1942). Poutní chrám navštívení Panny Marie byl vystavěn v letech 1714–1725, vznik zázračného mariánského obrazu, k němuž vedou kroky poutníků, je spojen již s tatarskými vpády ve 13. století a umístěn byl v původním dřevěném kostelíku sv. Anny. Ještě o století starší je trinitářský řád, jehož první členové přišli do Zašové roku 1725 a o tři roky později se mohli z provizorního příbytku stěhovat do novostavby kláštera. Císař Josef II. o necelých šedesát let později klášter zrušil a zanedlouho zakázal i poutě. Klášteru se však povedlo vdechnout nový život – například koncem 19. století zde provozoval gobelínovou dílnu malíř Rudolf Schlattauer.

Informační zastavení č. 2 – Zašová Obec

Informační zastavení č. 1 – Zašová Stračka

Starodávného data je dle ústního podání tradice poutí do Zašové. Jejich novodobá historie se začala psát v 18. století, kdy se sem tisíce poutníků přicházely poklonit zázračnému obrazu Panny Marii Zašovské. Historie poutního místa je spjata se zázračnou záchranou raněného rytíře Pannou Marií, péčí zdejší farnosti bylo v době baroka upraven přístup k pramenu údajně léčivé vody „Ve Stračce“.
Tak, jak voda Mariánského pramene přináší zdraví a útěchu věřícím, tak je voda okolo protékajícího potoka důležitá pro přírodu. V blízkosti pramene, (východně) na okraji lesa, lze najít několik menších mokřadních jezírek a mokřadů. Příroda je vytvořila kolem potůčku a jsou domovem zejména obojživelníkům, kteří v zemědělské krajině jinak stěží nalézají vodní prostředí nutné pro své rozmnožování i život.

Informační zastavení č. 1 – Zašová Stračka