Informační zastavení č. 26 U RYBNÍKA ROUSKÉ

Obec Rouské, původně Ruské, je připomínána již v roce 1320. V 16. století zde stála rousecká tvrz. Posledními pány na ní byli slezští rytíři Rotenberkové, z nichž Jindřich zde vládl až do své smrti v roku 1653. Léno pak bylo natrvalo připojeno ke kelčskému panství, tvrz ve vsi ztratila svůj význam jako šlechtické sídlo a záhy na to zanikla. Stála v místech bývalého arcibiskupského dvora.

V obci nalezneme památkově chráněnou lípu malolistou, jejíž stáří je odhadováno na více než 600 let. Údajně pod ní přepsal Jan Jiskra z Brandýsa, jeden z velitelů husitů, podle kterého je též pojmenována. V těsné blízkosti lípy nalezneme boží muka ze 17. století vyřezaná z jednoho kusu dubového dřeva, významné jsou též tři kamenné kříže – kříž z roku 1891 se nachází naproti č. p. 31, další jsou u polní cesty směrem na Kelč a na příjezdové komunikaci do Babic. Rousecké návsi dominuje socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1791, která je kulturní památkou. Nedaleko ní, na místě původní zvonice, se nachází kaple Povýšení sv. Kříže z roku 1855. V okolí obce se nachází jedno z nejstarších pohřebišť v okolí.

Na východní straně katastru jsou tři rybníky Kadlub, ProstředníKomorový, které slouží částečně jako biologická čistírna odpadních vod. V retenčních nádržích se chovají ryby běžných druhů jako – kapr, lín, štika, candát, perlín, plotice či amur. K vzácným a kriticky ohroženým druhům patří mřenka mramorovástřevle potoční. Kromě ryb se zde nacházejí též další živočichové – např. chráněná škeble rybničná, plž plovatka bahenní, z obojživelníků skokan hnědý, s. zelený, ropucha obecná, z hmyzu splešťule blátivá, vážka královská, v. ploská, šídlo obecné, motýlice lesklá. Pozorovat můžeme též řadu ptačích druhů, jako je polák malý, lyska obecná, březňačka obecná či rákosník. Na březích nádrží roste blatouch bahenní, rákos obecný, orobinec širolistý, rozrazil bahenní, rezekvítek či kozí brada luční.

Obec Rouské by se s nadsázkou dala označit za „vesnici slunečních hodin“. Novodobou zvláštností totiž je, že zde nalezneme hned osm těchto časoměřičů. První takové hodiny umístil na svoji chalupu akademický malíř Jaroslav Kapec. Hned dvoje – takzvané „párové“. Zvláštností je, že kromě tradičních svislých nástěnných slunečních hodin zde nalezneme i hodiny vodorovné, kde jste pak ukazatelem právě vy. Velmi neobvyklá je též plastika slunečních hodin s kombinací pískovce a mědi s názvem Měděné slunce.

Nedaleko odtud se nachází Lhota, která je dnes spolu s Němeticemi, Babicemi a Komárovicemi součástí nedaleké Kelče (zastavení č. 23). Obcí protéká potok Točenka, který je pravobřežním přítokem říčky Juhyně.

Lhota je hojně rozšířeným místním názvem vesnic vzniklých v době vrcholné kolonizace. Název je odvozen od lhóta, tj. lhůta, po kterou byli obyvatelé osvobozeni od placení feudální renty. Název obce se objevuje ve starších pramenech jako Záhumní Lhota (r. 1585) či Malá Lhota (r. 1648), od roku 1952 pak jako Lhota u Kelče.

Lhota byla, vzhledem ke svému názvu, založena v době vrcholné kolonizace někdy v průběhu 14. století. Samostatným lenním statkem pravděpodobně nebyla, v pramenech vystupuje jako součást stolních statků v rámci kelečského panství olomouckého biskupství. Do roku 1849 byla Lhota součástí arcibiskupského panství Kelč.

V mírném svahu u cesty ve středu obce stojí kaplička zasvěcená Panně Marii se zvonicí z 2. poloviny 19. století. Na návsi se nachází kříž z roku 1932.

Nedaleko Lhoty se nachází obec Babice, jejíž název patrně znamená „ves ležící pod Babou, což byl častý název kopců zaobleného tvaru. Navštívit zde můžeme např. stejnojmenný rybník s rákosovým porostem, který je hnízdištěm řady vzácných druhů ptáků – motáka pochopa, strnada rákosního, rákosníka obecného, slípky zelenonohé či lysky černé. Z obojživelníků se vyskytuje např. silně ohrožená rosnička zelená. Z pamětihodností se ve středu obce se nachází výklenková kaplička a dva kříže – jeden „na rozcestí”, druhý „naproti Jurenkům”.

Obr. Komplex vodních ploch v Rouském tvoří tři rybníky – Kadlub, Prostřední a Komorový. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Město Kelč – oficiální stránky [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.kelc.cz/>

Rouské – oficiální stránky obce [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.rouske.cz>

Římskokatolická farnost Kelč – Babice [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.kelc.farnost.cz/kr_babice.html>

Římskokatolická farnost Kelč – Lhota u Kelče [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.kelc.farnost.cz/kr_lhota.html>