Informační zastavení č. 30 PODOLÍ

Podolí se rozkládá kolem potoka Loučka v údolí pod kopcem Kuželek. Zčásti leží na severním okraji Hostýnských vrchů, zčásti zasahuje do Podbeskydské pahorkatiny.

Historie

Název je odvozen od staročeského „podolé”, tedy „vsi ležící v dlouhém údolí”. Podolí se poprvé připomíná roku 1370. Tehdy tvořilo samostatný statek v kelečském lenním obvodu olomouckého biskupství. V roce 1437 se státá držitelem léna Hynek z Tamfeldu a Podolí tak stává součástí léna Loučka. Podolí bylo převážně zemědělskou obcí. V 19. století zde byla palírna, dvůr a mlýn s lisem, ve kterém se lisoval olej z lněných semen a bukvic.

Významné stavby

Na návsi stojí dřevěná zvonice, která byla v roce 1995 přenesena na původní místo a opravena. Její zvon byl v roce 1798 odlit v Olomouci. V severozápadní části návsi stojí kamenný kříž s letopočtem 1912.

Obr. Zvonice – Na návsi v Podolí stojí dřevěná zvonice, která byla v roce 1995 přenesena na původní místo a opravena. Foto J. Husák, 2018

Příroda

Hlavním tokem protékajícím středem obce je Loučka. Mimo intravilán má přírodní neupravené koryto s dobře vyvinutým břehovým porostem, pod obcí se nacházejí meandry. Na území roste několik mohutných stromů, nejčastěji se jedná o lípy. Největší z nich rostou u silnice směrem na Lázy (zastavení č. 31), v oblasti zvané Kuželek pak nalezneme mohutný buk. Můžeme zde spatřit řadu vzácných druhů ptáků, jako je čáp černý či krkavec velký. V lesích v okolí Kuželek a Hájů hnízdí kos horský, z hnízdišť u Kunovic nebo Branek sem občas zalétává výr velký. Ze vzácnějších druhů zemědělské krajiny můžeme v okolí křovin spatřit ťuhýka obecného a bramborníčka hnědého, na loukách v okolí obce též chřástala polního či křepelku polní. V břehovém porostu potoka Loučka se vyskytuje cvrčilka říční, jejíž zpěv, jak už název napovídá, připomíná neustálé cvrčení.

Na stejnojmenném kopci, jihozápadně od obce Podolí stojí Čertův kámen – v průměru čtyřmetrový pískovcový blok. Původ skal pak lid, stejně jako u skalního útvaru „Jarcovská kula” u Jarcové (zastavení č. 12), skal u Provodova, či útvaru „Medůvka” na Brňově (zastavení č. 11) a všech ostatních skal na Valašsku, přisoudil čertům. Ti všechny tyto osamocené skály údajně poztráceli při předčasném kohoutím zakokrhání, když budovali u Lidečka Čertovy skály, aby obrátili tok říčky Senice tak, aby Lidečkem tekl do kopce. Díky kohoutímu kokrhání však dílo nedokončili a poslední nesené kameny spadly na zem právě zde.

Významné osobnosti

Nejznámějším podolským rodákem je akademický malíř Josef Hapka (1912-1987). Svou uměleckou dráhu zahájil nejprve jako řemeslník, později studoval na soukromé malířské škole v Olomouci, odtud odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění. I když byl figuralista, maloval také portréty, žánrové scény lidí při práci i odpočinku a zátiší. Upřednostňoval zejména valašskou krajinu, v níž se narodil a vyrůstal, byla též místem jeho posledního odpočinku. Valašsko dalo vzniknout jeho nejlepším obrazům. Nesmíme též opomenout, že byl otcem hudebního skladatele Petra Hapky (1944-2014) – autora hudby k textům Levandulová, Dívám se, dívám či Bude mi lehká zem.

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Informace o osobnostech regionu – Josef Hapka [online], [cit. 13. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.mvk.cz/knihovna-online/regionalni-osobnost/?o=15-Josef-Hapka>

Podolí – oficiální stránky obce [online], [cit. 13. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.obecpodoli.info/>