Informační zastavení č. 8 VELKÁ LHOTA – U Javoru

Na oblém návrší hřebene, mezi částmi Velká Lhota a Malá Lhota, roste v nadmořské výšce 580 m osamělý a zdaleka viditelný strom, výrazná krajinná dominanta – javor babyka. Místo nese charakteristické pojmenování „U javora. Tak jak je strom zdaleka viditelný ze všech stran, tak je i od něj doslova panoramatický výhled na horský masiv Radhoště, táhlý hřeben Veřovických vrchů, Vsetínské vrchy a osady v údolí od Rožnova pod Radhoštěm – Zubří, Zašovou, až po Valašské Meziříčí.

Územím obce Velká Lhota prochází Chráněná krajinná oblast Beskydy. Vyskytuje se zde množství chráněných živočichů – z ohrožených a vzácných druhů ptáků zde hnízdí pěnice vlašská, ťuhýk obecný, bramborníček černohlavý, krkavec velký, jeřábek lesní, jeřáb lesní, kos horský. Na loukách se vyskytuje chřástal polní, v mimohnízdní době strakapoud prostřední, strakapoud malý a další. Podél okrajů lesa je možno velmi vzácně spatřit orchideje a další cenné rostliny, jako je prstnatec Fuschůvvstavač mužský. V mokřadech a tůních se nachází řada vzácnějších obojživelníků.

Okolní zemědělská krajina však byla v 70. a 80. letech negativně ovlivněna činností JZD. Mimo intravilán byly takřka všechny plochy intenzivně obhospodařovány, zároveň proběhla rekultivace spolu s likvidací rozptýlené zeleně a spojením menších ploch do velkých celků. Dnes již část lučních pozemků leží ladem. Místní lesy nevytvářejí větší komplexy. Tvořeny jsou zejména smrkovou monokulturou, rozlehlejší listnatý les je východně od Pálenisek, listnatý les s bukem roste pod Ostrým vrchem nad přehradou Bystřička. Smíšené lesy zde tvoří smrk ztepilý, modřín opadavý, javor klen, jeřáb ptačí a bříza bělokorá.

Za teplejších letních nocí uvidíme v okolních lesích a zejména na loukách světlušky – svatojánské broučky. Ti dali název známé knize pro děti, kterou napsal hrubolhotský farář Jan Karafiát.

Světlušky jsou známé především svou schopností vyzařovat zelenkavé světlo, které mohou vlastní vůlí zapnout i vypnout. To vše díky světelným skvrnkám, které mají na břiše. Létat umí pouze samci, samice nemají krovky a podobají se larvám. Aktivní jsou v noci, kdy samičky intenzivně svítí v trávě, aby ukázaly samečkům, že jsou připraveny k páření. Samci svítí slaběji a létají i několik metrů nad zemí. Když zahlédnou samičku, přistanou k ní. Nenechte se zmást jejich drobným a nevinným zevnějškem, když se totiž cítí ohrožené, dokážou i bolestivě kousnout.

Vyhlídkové místo „U javora” nabízí doslova panoramatický výhled. Foto J. Husák, 2018

Svatojánští broučci jsou známí svou schopností vyzařovat zelenkavé světlo, které mohou vlastní vůlí zapnout i vypnout. Foto J. Husák, 2018

Světlušky se vyznačují pohlavním dimorfismem, tedy dvojtvárností. Samci, na rozdíl od samic, které nemají krovky (viz foto), jsou schopni letu. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Anděra, M., 2001: Velká kniha živočichů. Príroda, Bratislava, 344 s. ISBN 80-07-00863-2.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Velká Lhota – oficiální stránky obce [online], [cit. 26. 6. 2018]. Dostupné z <http://www.velkalhota.cz/historie-obce/velka-lhota/>