Samostatná výstava laureátky třetího ročníku Ceny Rudolfa Schlattauera 2013.
Pavla Malinová (1985) svoje obrazy často komponuje jako dvojsmyslné optické hříčky, plné více nebo méně skryté sexuální symboliky. Při troše fantazie tak horizontální a diagonální pruhy v pozadí jejích obrazů můžou vypadat jako falusy mužů stojících v popředí. Jinde zase linky vycházející z očí ilustrují pohled dvou postav stojících naproti sobě, přičemž neomylně směřují do intimních míst svého protějšku. Barevné gejzíry a masité zadnice ani nepotřebují komentář. Jenže ten kdo chce, může nacházet sexuální symboliku ve všem, podobně jako třeba u Rorschachových inkoustových skvrn. Rozdíl je pouze v tom, že v případě projektivního testu si naše podvědomí všechny obrazy vymýšlí samo, inkoustové skvrny zůstávají pořád jenom skvrnami. Obrazy Pavly Malinové kromě mnohoznačných barevných tvarů a postav nabízejí i něco víc. S naléhavostí zaznamenávají syrovou realitu citů a emocí. Zobrazují každodenní všednost představ a ukazují nepřitažlivost snů. Není to jen hra podvědomí, ale také vědomá hra s naším vnímáním.
Jiří Havlíček